Integrace prožitků

O integraci jsem se už více rozepisoval v naší první knize „Probouzení se do Velkého Vědomí”. Mezitím se objevily další zajímavé aspekty tohoto tématu a tak by ho chtěl na tomto místě trochu dále rozvinout… Každý jsme jiný, proto si každý potřebujeme najít svůj osobní způsob integrace, který nejvíce odpovídá právě naší specifické povaze. Je tedy těžké nějak paušálně radit jak na to. Můžu pro inspiraci jedině uvést, jak integraci dělám já u svých prožitků. Následující řádky platí jak pro trip tak pro holotropní dýchání tak i pro silnou a dlouhou meditaci či pro pobyt ve tmě – budu tedy používat hlavně slovo „obřad”.

Prvním a asi naprosto nejdůležitějším krokem je pro mě přiznat si otevřeně motivace, se kterými přistupuji k obřadu. Ale opravdu zcela otevřeně. Chci ho uskutečnit kvůli tomu, že bych rád poléčil nějaká traumata, která mě trápí? A nebo mám celkově přeplněnou hlavu a nitro a cítím potřebu uvnitř nějak uklidit? A nebo mám nějaký jeden velký složitý problém s nímž nedokážu hnout a pořád mě zaměstnává? A nebo jsem naopak v pohodě a chci obřadem pokročit v mém dlouhodobém hlubinném hledání? Leckdy má člověk celou směsici důvodů různě spolu propojených. Nejde o to jak „velký“ nebo „malý” ten důvod je. Naše myšlenky a prožitky tvoří složité komplexy a nějaká jedna zdánlivě „podivná“ asociace může být v danou chvíli třeba tou jedinou možnou cestou k léčbě. Tedy je potřeba důvod nijak nepoměřovat, ani se za něj nestydět, ale ani si ho nenatírat na růžovo. Důležité je, že právě s tímto důvodem jsem se rozhodl pro obřad. Protože jen tehdy, když si uvědomuju své skutečné vnitřní motivace, tak budu schopen doopravdy plně pochopit prožitek z obřadu.

Už jsem ale také opakovaně přistoupil k obřadu zcela bez záměru – prosím ukažte mi, co je pro mě důležité dozvědět se právě v tomto období. V takovém případě je pak trochu náročnější pochopit plný význam následných prožitků, ale na druhou stranu to prožité vždy nějak koresponduje s tématy, která v daném období řeším. Takže všechno do sebe vždy zapadá.

U meditace a holotropního dýchání to se záměrem funguje poměrně přímočaře. Avšak pokud se mi naskytne možnost absolvovat psychedelický trip s nějakou přírodní psychoaktivní látkou, tak ale musím jak při stanovování záměru tak při následném promýšlení prožitků vždycky brát v úvahu i to, že tato tradiční psychedelika mají nejen vlastní „inteligenci“ svého morfogenetického pole, ale hlavně mají i vlastní specifický smysl pro humor. Jakkoliv to může znít podivně. Je to přímo „kosmický” nadčasový humor a kdo se s ním setká úplně poprvé, může být i velmi nemile překvapený.

Opakovaně se mi totiž stalo, že moje prožitky v takovém tripu pak byly ve vztahu k mému záměru „vážné i nevážné“. Šlo vždy o to, že když jsem si stanovoval záměr, tak jsem to dělal většinou ve svém běžném denním vědomí a tak jsem měl leckdy různé „vážné záměry“. Jenže dotyčná látka mi pak celou tu moji „vážnost“ ukázala z jiné perspektivy – z vyššího úhlu pohledu Velkého Vědomí a tak to leckdy vyznělo „nevážně“, místy až hodně nevážně…

A teprve až když jsem byl schopen tento „znevažující“ nadhled správně přijmout, tak teprve potom se mi dostalo skutečné odpovědi a skutečného ponaučení. Čili musím vždy chápat, že záměr vychází z mého omezeného pochopení, kvůli kterému v běžné realitě nejsem schopen vidět širší souvislosti. Proto musím být připraven na to, že se leckdy stane, že vyjdu od nějakého „důležitého“ záměru, ale ten se v průběhu tripu postupně transformuje přes „znevážení“ až do skutečně hlubokého pochopení. Ale to „znevážení“ může být pro citlivější povahy poněkud náročné. Zvlášť pokud se ten „vážný záměr“ citlivě dotýká starostí ega. Jenže ono takové „znevážení majestátu ega“ je obvykle jedním z nejdůležitějších prožitků v tripu.

Takže celý proces od stanovení záměru až po vlastní prožitek je potřeba brát vážně a zároveň s nadhledem. Už se mi díky tomu i párkrát stalo, že jsem při tripu prožil „kosmický smích”, kdy jsem se musel divoce smát nějakému silnému pochopení, protože jsem ho prožíval současně v rovině zdánlivé vážnosti mé malé osůbky a také v rovině zdánlivé „nevážnosti“ z pohledu Velkého Vědomí… Musím tedy být vždy připravený přijmout cokoliv co v seanci přijde. Jak se říká – dostanu to co potřebuji a ne to co chci. Takže je zcela zbytečné mít dopředu i nějaké představy o obsahu a průběhu obřadu. Snaha z mojí strany „dirigovat” si prožitky podle svých přání vede prakticky vždy k různým niterným energetickým konfliktům v průběhu obřadu.

Dále je pro mě důležité zapsat si pokud možno co nejdříve po obřadu všechno co jsem při něm prožil. To se samozřejmě snáze řekne, ale v reálu se to mnohem hůře realizuje. Protože vnor může být velice intenzivní a dlouhý a můžu po něm být tak unavený, že prostě usnu. Navíc různých prožitků během samotného obřadu můžu mít tolik, že mi později splynou dohromady do jakéhosi jednoho velkého dojmu. Ale pokud si udělám i třeba až další den po probuzení alespoň nějaké poznámky tak je pak mnohem snazší se k obsahu obřadu později vrátit. A někdy i po velmi dlouhé době mi poznámky pomohou prožitek znovu vyvolat. Výhodu v tomto směru mají lidé, kteří si alespoň občas píší deník – ti jsou zvyklí uvažovat nad prožitky a zapisovat si je a proto si je i mnohem lépe pamatují. Mimochodem deník je skvělá forma integrace nejen obřadů, ale vlastně celého života.

U holotropního dýchání a psychedelického tripu je s ohledem na zaznamenání prožitků důležitá role sittera. Protože jemu můžu během tripu říct co právě prožívám a tak si může udělat poznámky a nebo si to aspoň zapamatuje. Navíc pokud na mě dohlíží moje manželka, tak ta obvykle různé části obřadu spoluprožívá se mnou, protože je velice citlivá. Takže při pozdějším zapisování mi pak připomíná, co všechno jsem jí řekl a nebo co ona sama vnímala. Což je veliká pomoc protože o tom všem můžeme dál společně diskutovat.

Říká se také, že bychom si měli pokud možno každý večer udělat čas na promyšlení a procítění toho, co jsme za ten den prožili, abychom to lépe pochopili a lépe začlenili do svého nitra. Podle mé zkušenosti je dobré se touto radou řídit obzvláště ve dnech, které bezprostředně následují po nějakém větším obřadu. Protože život mi díky probuzeným energiím a novému poznání obvykle přinese různé synchronicity, které mi dále pomohou pochopit prožitek. Někdy stačí i jen „náhodně“ otevřít nějakou knihu a najdu v ní to, co právě potřebuji a probudí to ve mě celou řadu dalších úvah souvisejících s prožitkem během obřadu.

Také platí, že čím silnější je psychedelický trip, tím je jeho obsah méně osobní a více „kosmický”. A tím více času pak musím věnovat promýšlení a hledání souvislostí. A toto hledání je velice důležité i z toho důvodu, že problémy se vždy vyskytují v nitru v nějaké vzájemné souvztažnosti – Stanislav Grof to popsal jako tzv. COEX systémy (systémy kondenzovaných zkušeností). Tyto COEX systémy můžeme jedině postupně rozplétat, či obrazně řečeno „odlupovat jednotlivé vrstvy”, až se tak nakonec dostaneme k prožitkům, které tvoří prapůvodní základ.

Velmi vhodnou formou integrace je nějaká vlastní umělecká tvorba. Moje žena Kateřina své prožitky vždy vtělí do obrazů. Já ale malovat neumím, proto integruji buď formou psaní textů jako je tento a nebo formou „umělecké meditace“ s nějakým programem pro tvorbu fraktálů. Obrázky, které mi v takových chvílích vznikají pod rukama vždy nějakým způsobem reflektují moje vnitřní stavy, takže mi to pomáhá se „zviditelněním“ mých pocitů a dojmů z tripu.

Integrace je ale každopádně dosti dlouhodobý proces. A rozhodně není dobré vrhat se rychle do dalších obřadů. Každý takový prožitek v nitru uvolní něco zablokovaného a rozjede ozdravné procesy. Ale pokud takových procesů nastartujeme více najednou, ocitneme se na nějaký čas v pěkně divokých „peřejích“. Stejně tak platí, že velice silný prožitek pohne problémy do větší hloubky, takže ozdravný proces, který se takto spustí je mnohem mohutnější. No a samozřejmě „absolutní“ prožitek jako je „žába“, s člověkem pohne opravdu „absolutně“. Čili délka následné integrace a tedy i čas, kdy není radno vrhat se do dalších obřadů, je vždy přímo úměrná hloubce posledního obřadu.