Když jsme bydleli v jižních Čechách a měli jsme doma různá zvířata, mohli jsme často vidět jak se naše kočky či králík dívali večer do zapadajícího slunce a byli při tom pohrouženi do zvláštního stavu vědomí. Bylo to jako meditace. Kočky si sedly na zahradě na místě, kde byl nejlepší výhled a hleděly upřeně na zapadající slunce. Ve stejném posedu a se stejným výrazem, jaký můžeme vidět na egyptských sochách sedících koček. Občas jsme si sedli kousek od nich a snažili jsme se na ně „naladit” a sdílet s nimi tyto okamžiky. Byly to pozoruhodné chvíle „pohroužení se do sebe” a zároveň „propojení se s přírodou a sluncem”. Při jiných příležitostech jsme také mohli vidět, že podobně meditativně se do zapadajícího slunce dívají i někteří psi. A i když pak slunce zapadlo a zvířata se pustila do něčeho jiného, tak ale byla zjevně nějakou dobu stále ještě v trochu jiném stavu vědomí než obvykle.
Také jsem si opakovaně všímal toho, že různá zvířata byla často a docela dlouho v jakémsi stavu zvláštní dřímoty, kdesi na rozhraní spánku a bdění. Později jsem zjistil, že zvláště v Asii existují meditační techniky při nichž člověk setrvává právě v tomto „stavu na pomezí” a prožívá v nich cosi mezi lucidním sněním a holotropními stavy vědomí. V indické tradici je to „jóga nidra” a v tibetském buddhismu snová jóga „milam”. V ruské lidové tradici se tato technika dochovala jako „guslová dřímota” – psal jsem o tom všem již v první knize. Všechny tyto způsoby rozjímání se dají popsat jako „meditační dřímání”. Podle Wikipedie se prý dokonce jóga nidra využívá v americké armádě pro léčbu posttraumatického stresového syndromu. Takže zjevně tento stav vědomí má silné terapeutické účinky.
Pokud to takto funguje u člověka, pak to samozřejmě vede na zajímavou úvahu, že podobné to bude zřejmě i u zvířat. Že tedy nejspíš nejsou „prostě jen ospalá”, ale že vlastně tímto způsobem meditují ve změněném stavu vědomí. Skeptický čtenář může jistě namítnout, že toto všechno jsou jen moje projekce. To je samozřejmě možné, ale na druhou stranu existuje i mnoho důkazů o tom, že zvířata znají a cíleně vyhledávají rostliny způsobující změněné stavy vědomí. Takže je pravděpodobné, že zcela přirozeně vědí i o jiných způsobech jak těchto stavů vědomí dosáhnout.
Někteří lidé zastávají názor, že užívání psychoaktivních látek a vyhledávání holotropních stavů vědomí je jen jakousi podivnou úchylkou jistých divných individuí a že je to jinak naprosto nepřirozené a hlavně že v přírodě mezi zvířaty rozhodně nic takového neexistuje. V první knize jsem už ale probíral, že i naše běžné potraviny jsou velmi psychoaktivní. Takže tvrzení, že jsme takzvaně “čistí” je jen druh kolektivního předstírání. Ve skutečnosti totiž vyhledáváme psychoaktivní účinky kde jen můžeme. A tak se teď pojďme podívat trochu blíže ještě i na to jestli i zvířata používají nějaké psychoaktivní látky.
Odpověď je – “ano, užívají je a to cíleně a zřejmě i dost často”. V poslední době byli například nafilmováni delfíni, kteří si pohrávali s jedovatou rybou fugu. Je to taková ta ryba co se umí nafouknout do velké ostnaté koule a na svou obranu vylučuje jed. A právě ten je pro delfíny zjevně psychoaktivní. Na záběrech je vidět jak delfíni rybu dráždí tlamou až ta vyloučí svůj jed. Otázka je, jak ho delfíni vstřebají – jestli ústy nebo kůží. Ale každopádně se po něm dostávají do transu a “tančí” pak pod vodou pozoruhodné “figury”. Tyto záběry byly zveřejněny v unikátním dokumentu televize BBC. Delfíni jsou podle vědců vysoce inteligentní zvířata, takže jistě dobře vědí, co dělají. Později jsem pak viděl i videa zachycující zpěvy a „tance” velryb a jejich chování také ukazovalo, že při nich zřejmě prožívají jiné stavy vědomí než běžně.
A nebo záběry madagaskarských lemurů, kteří se „sjíždějí“ jedem mnohonožek. Tohle video rozhodně stojí za vidění. Lemur chytne mnohonožku, vloží si ji do úst, lehce ji kousne a pak rychle vytáhne ven, přičemž ji při vytahování olíže a také si mnohonožku opakovaně otírá o srst. Mnohonožka na svou obranu vylučuje tekutinu obsahující různé toxiny. Jiné útočníky to odradí, ale na lemury tento sekret působí zjevně psychedelicky. Lemur zopakuje celou proceduru několikrát, přičemž postupně začne silně slintat a zjevně se dostává do tranzu. Mnohonožku pak upustí a dál už si jen užívá tohoto stavu změněného vědomí. Záběry jsou to vskutku rozkošné, podle výzkumníků to lemuři dělají opakovaně a rádi a ani mnohonožkám se takto obvykle nic vážného nestane…
A to nejsou ani zdaleka jediné příklady. Italský nezávislý badatel v oblasti psychedelik Giorgio Samorini vydal v roce 2013 útlou knížku „Animali che si drogano” – je dostupná i v angličtině pod názvem „Animals and Psychedelics”. Shrnuje v ní své rešerše i vlastní pozorování týkající se otázky, zda zvířata také užívají psychoaktivní látky. Jeho výsledky jednoznačně ukazují že ano a to opravdu cíleně. Ale zároveň upozorňuje, že v biologii existuje silná snaha popírat zprávy o zvířatech používajících „drogy”. Protože máme snahu si přírodu idealizovat jako “čistou”, kdežto psychoaktivní látky chápeme momentálně jako zcela negativní. Ale podle antropologů se zdá jako nejpravděpodobnější, že přírodní národy se dozvěděly o těchto látkách právě díky sledování chování zvířat. Samorini třeba popisuje osobní zkušenosti s kozami v italských Alpách, které aktivně vyhledávají psychoaktivní houby a tvrdě si je brání před ostatními. A podle legend lidé v Etiopii objevili kávu právě podle chování koz, které pojídaly plody této rostliny.
Pojďme se podívat na pár příkladů ze Samoriniho knihy. Například gorily prý vědí jak najít keř ibogy a umí vyhrabat ze země jeho kořeny. Bylo to prý opakovaně doloženo. Gorily dokáží rozpoznat ibogu mezi neuvěřitelným množstvím jiných rostlin v pralese a rozhodnou se sníst tyto extrémně hořké kořeny speciálně kvůli tomu, aby prožily výjimečný psychoaktivní stav vyvolaný alkaloidy přítomnými v této rostlině.
Zprávy z Irska uvádějí, že tamní ovce dovedou rozpoznat halucinogenní houby „liberty caps” a cíleně je pojídají. Farmáři se prý velmi baví při pohledu na tripující ovce. Samorini také popisuje svou zkušenost z italských Alp, kam se vydal nasbírat vzorky psilocybinových hub pro výzkum. Místní kozy ho při tom prý upřeně pozorovaly a on, nic zlého netuše, jim ukázal houby, které sbíral. Vzápětí prý byl velmi agresivně napaden kozlem a přinucen k útěku. Papírovou tašku s úlovkem ale zapomněl na místě. Z bezpečné vzdálenosti prý pak sledoval, jak se kozy na tašku vrhly, roztrhaly ji a všechny houby z ní snědly. Zjevně tedy věděly o jaké houby se jedná.
To, že kočky milují šantu kočičí (catnip) je notoricky známo. Tato rostlina má na ně halucinogenní a afrodiziakální vliv. Kočky rostlinu nejdříve očichají, pak jí začnou žvýkat, přičemž chvílemi při žvýkání strnou a dívají se “do prázdna”. Po silnější dávce vykazují známky silného vzrušení a začnou se chovat silně eroticky vyzývavě. Podobné chování bylo nafilmováno v přírodě i u jiných kočkovitých šelem. Byl to opět dokument BBC, v němž byl ukázán jaguár pojídající listy yage neboli liány Ayahuasca (Banisteriopsis Caapi). Video je možno najít na YouTube. Po požití několika listů se pak zvíře válí na zádech a zasněně hledí na stromy a oblohu a v očích má zvláštní tripový výraz…
V Africe také existuje několik druhů palem, jejichž plody plody obsahují hodně cukru a po dozrání v horkém klimatu rychle fermentují a obsahují pak prý až 7% alkoholu. Giorgio Samorini uvádí, že bylo pozorováno, že například sloni cíleně vyhledávají spadlé fermentované plody a konzumují je, případně je záměrně setřásají ze stromů. Jejich chování při vyhledávání plodů ukazuje, že si vybírají právě tyto fermentované kusy a snaží se jich zkonzumovat co nejvíc.
Tyto informace byly různě rozporovány, ale v zásadě pouze na základě toho, že „vědci něčemu nevěří” nebo něco „považují za nepravděpodobné”. Našel jsem na toto téma pouze jedinou studii, ale ta ukazuje, že nikdo v podstatě neví. Zatím totiž ani nevíme, jak vysokou aktivitu ADH (alcohol dehydrogenase) sloni mají. Pokud by ji měli nízkou a nebo pokud by plody obsahovaly nějaký ADH inhibitor, pak by jim stačilo k “opilosti” hodně málo. Navíc autoři spekulují o možnosti, že i hmyz žijící v plodech může mít na slony psychoaktivní účinek – asi tak jako španělské mušky na člověka.
Každopádně ale existuje více informací o tom, že sloni dokáží rozeznat „vůni alkoholu”. Na internetu je možno najít novinové zprávy uvádějící, že sloni vtrhli do vesnice a v místním obchodě se vrhli na zásoby alkoholu a nebo v tamní palírně „vyzunkli” kvas připravený k pálení. Svědci popisují, že opilí sloni jsou velmi rozjaření, skáčou a vydávají neobvyklé zvuky a stádo intoxikovaných slonů může být pro lidi velmi nebezpečné. Navíc zprávy uvádí, že sloni pak často usnou kdekoliv se jim zrovna zamane. Podobně prý fermentované plody obsahující alkohol konzumují i některé druhy opic.
Také existuje mnoho doložených zpráv o ptácích, kteří konzumují sezonní psychoaktivní bobule a jsou po nich zmatení a narážejí do domů ba i do lidí. V některých případech se zdá, že hejna ptáků cíleně v určitou dobu přilétají na místa výskytu těchto plodů, speciálně za účelem užít si „bobulového rauše”. A dělají to opakovaně, takže není možné tvrdit, že je snědli „omylem”.
Autor uvádí i pozoruhodnou zajímavost ohledně tradice „trávení much” pomocí muchomůrky červené vyluhované v mléce. Zvláště v Evropě je to zřejmě stará lidová tradice. Ale jak se ukázalo praktickými pokusy, muchomůrka ve skutečnosti mouchy neotráví. Tato houba totiž opravdu není jedovatá. Pokud se mouchy náhodou neutopí v mléce, tak se ale po nějaké době opět proberou. Nicméně je to neodradí od opakovaného pití muchomůrkového výluhu. Nejspíš si tedy užívají psychoaktivního účinku této houby. Samorini v tomto ohledu také spekuluje o tom, jak asi vzniklo anglické označení pro muchomůrku – „toad stool” – tedy česky „sedátko pro žáby”. Není prý úplně jasné, jestli muchomůrka přitahuje mouchy a další hmyz i v přírodě, ale je to pravděpodobné. Pokud by to tak bylo a v okolí se vyskytovaly žáby, pak by pro ně právě muchomůrky byly ideálním místem pro snadné lovení hmyzu. A smysl názvu by tak byl ihned zřejmý.
Toto bylo jen pár příkladů, které ukazují, že zvířata cíleně vyhledávají psychoaktivní látky za účelem dosažení změněných stavů vědomí. Určitě jich existuje mnohem více, ale výzkumy v této oblasti nejsou příliš časté, protože naše západní civilizace si dosud s těmito stavy vědomí nevěděla rady a tak je zatím odmítala jako negativní. Ale existuje mnoho důkazů o tom, že minulé kultury a přírodní národy tyto stavy vědomí cíleně používaly a jak už jsem uvedl v úvodu – je velice pravděpodobné, že v tomto ohledu lidé prostě jen pokračovali v tom, co viděli v okolní přírodě jako úplně normální a přirozené…
