V předchozí kapitole jsem psal o použití psychedelik pro řešení vědeckých a technických problémů a jak účastníci těchto experimentů byli pod vlivem LSD schopni „uvidět“ celé řešení hotové, případně byli schopni v mysli provádět „experimenty“, které se pak plně potvrdily v praxi. V této souvislosti je zajímavé, že existovali lidé, kteří něco takového prožívali celý život. Jedním z nich je vynálezce Nikola Tesla. Popsal to ve svém životopise – anglickou verzi je možno najít na internetu.
Tesla to popisuje takto:
“V dětství jsem trpěl zvláštním problémem – objevovaly se mi před očima obrazy, často doprovázené záblesky světla. Přes tyto obrazy jsem nemohl vidět reálné předměty a také ovlivňovaly moje myšlení a konání. Byly to obrazy situací, které jsem už viděl, nebyly to žádné fantazie. Když někdo mluvil, viděl obrazy těch objektů o nichž dotyčný hovořil. Zpočátku mě to děsilo…. Až teprve v 17 letech jsem zjistil, že tuto schopnost mohu použít pro vizualizaci svých vynálezů. Nepotřeboval jsem žádné modely, kresby ani experimenty. Mohl jsem si vše představit naprosto reálně ve své mysli. Takto jsem byl nevědomky veden k rozvinutí této nové metody materializování konceptů a myšlenek, která je v přímém protikladu s dosavadními experimentálními postupy a je podle mého názoru mnohem rychlejší a efektivnější…. Když dostanu nápad, začnu ho postupně „budovat“ v myšlenkách. V mysli provádím i změny v konstrukci a testuji chování zařízení. Není pro mě rozdíl, jestli testuji turbínu v mé mysli nebo ve své laboratoři. Jsem schopen si i všimnout jestli je vychýlená z rovnováhy… jsem takto schopen rychle vyvíjet a zdokonalovat zařízení, aniž bych se fyzicky něčeho dotkl… „
A to je přesně totéž co prožívali v psychedelickém tripu vědci účastnící se experimentů s použítím psychedelik pro řešení technických problémů.
