Slyšel jsem i „duchovní“ výhrady vůči holotropnímu dýchání. Jedna formulace zněla v tom smyslu, že „překysličením“ organismu dodáváme tělu „oheň“ a tím pádem „násilně otevíráme dvířka do podvědomí“ případně modifikovaná formulace hlásala, že tím „vyrážíme z podvědomí věci, které tam jsou schované“.
Nejdřív k tomu údajnému nadbytku kyslíku – nové výzkumy naopak ukazují, že při holotropním dýchání nedochází k „překysličení“, ale že alkalická reakce krve naopak spíše poněkud snižuje obsah kyslíku v krvi. Tedy zažíváme něco podobného jako kdybychom byli někde vysoko v horách. A tam, jak jste asi sami zažili, prožijeme leckdy velmi mystické prožitky a ještě si v tom libujeme. A také tam kvůli nižšímu tlaku vzduchu a fyzické námaze velmi často zrychleně dýcháme. Na horách nám to nevadí, ba naopak to vyhledáváme a považujeme si toho, ale při holotropním dýchání nám tytéž stavy a prožitky vadí a považujeme je za nebezpečné?
A ohledně toho „vyrážení něčeho z podvědomí“ či „násilného otevírání vrátek“ – v předchozích textech jsem psal o výzkumech mozkové aktivity metodou magnetické rezonance. A o tom jak se ukázalo, že jak při hluboké meditaci, tak při holotropním dýchání a stejně tak při podání klasických psychedelik dochází v mozku ke snížení průtoku krve tzv. „základní sítí“ (“default mode network“), která je zodpovědná za náš pocit ega. A tím pádem mohou do našeho vědomí vstoupit prožitky, které jsme předtím zatlačili do podvědomí.
Čili jak hlubokou meditací tak holotropním dýcháním docílíme přirozeného zeslabení aktivity našeho ega a můžeme tak lépe vnímat informace uložené v podvědomí. Nic odnikud „nevyrážíme“, pouze oslabujeme aktivitu našeho ega… Opět se nad tím musím pozastavit – u meditace, často doprovázené různými dechovými technikami, nám to nevadí, naopak to považujeme za žádoucí cíl meditace, ale u holotropního dýchání by to mělo být špatně? Rozdíl je pouze v technice, výsledek je stejný…
Čili u holotropního dýchání se rozhodně nejedná žádné „násilné“ otevírání cesty do podvědomí. A jak jsem už popsal v předchozích textech, naši předkové vyvinuli mnoho technik zpěvu a tance, při kterých rovněž intenzivně a hluboce dýchali – tedy prováděli svého druhu „dynamické holotropní dýchání“ a dosahovali při nich zřejmě i podobných „holotropních prožitků“. Tyto techniky používali celá staletí a Stanislav Grof o nich vždy hovořil jako o inspiraci pro svou metodu holotropního dýchání… Takže to ani není nic „nového pod sluncem“. Naopak holotropní dýchání je podle mě velmi dobrý příklad toho, jak si můžeme staré tradice přizpůsobit pro použití v naší současné kultuře…