Jak už jsem psal v úvodu, tato kniha je o změně paradigmatu v oblasti chápání a zkoumání vědomí. A se změnou nahlížení podstaty vědomí podle mě nutně souvisí i změna našeho přístupu k sexualitě. Když materialistická věda v minulých staletích zavrhla veškeré představy o spiritualitě a prohlásila člověka za pouhý „biologický stroj“, tak také definitivně zdegradovalo naše chápání sexuality. Z posvátného spirituálního propojení, při kterém lidé kdysi v dávné minulosti prožívali kontakt s vyššími sférami existence, se v posledních „vědeckých“ staletích stalo čistě racionálně pojaté „oplodnění“ případně „zabránění nechtěnému oplodnění“. Erekce, ejakulace, splynutí spermie s vajíčkem, uhnízdění vajíčka a nebo naopak neoplodnění a později menstruace – to jsou pro naši „moderní dobu“ ty jediné důležité „objektivní“ aspekty sexuality. A vše ostatní jsou sice možná příjemné ale jinak zcela subjektivní a tudíž vědecky neměřitelné a proto také v zásadě nepodstatné „detaily“. Ale věřím, že i toto se postupně změní a opět budeme v budoucnu sexualitu chápat jako hluboký spirituální prožitek rozšiřující naše vědomí…
Teď už alespoň máme ty pravé vědecké důkazy o tom, že sexualita skutečně vyvolává změněné stavy vědomí. Musím říct, že mi přišlo až trochu tragikomické číst články o vědeckém výzkumu aktivity mozku během sexuálního orgasmu. Myslím si, že všichni dobře víme z vlastní zkušenosti, že milování nás opravdu přivádí do jiného stavu vědomí. Ale naše moderní věda momentálně moc neuznává subjektivní pocity a pro všechno potřebuje objektivní hmotná potvrzení. Proto se můžeme dočíst o dobrovolnících masturbujících při měřeních magnetickou rezonancí, aby bylo možno monitorovat změny aktivity mozkových center. Ale každopádně díky jim za velkou odvahu, alespoň teď opravdu máme důkazy o tom, že sex dostává člověka do jiného stavu vědomí. A máme tedy důvod se těmito subjektivní prožitky ve vědeckých studiích více zabývat…
Že při milování opravdu zažíváme stavy změněného vědomí, to je ale naprosto jasné každému, kdo je alespoň trochu citlivý a nepotřebujeme k tomu žádná měření. Sexuální prožitky nás hluboce ovlivňují a také je proto i vyhledáváme. Ne kvůli „plození“, ale právě kvůli hlubokým prožitkům měnícím naše vědomí a povznášejícím nás do „jiných sfér existence“. Ale je také pravda, že ne každý je schopen se jim plně poddat. V naší moderní kultuře totiž máme sexualitu často hodně deformovanou různými stereotypy a předsudky. A také se dnes mnoho lidí obává „ztráty kontroly“ nad sebou samým, bojí se zranitelnosti, bojí vypadnutí ze svých každodenních, pečlivě udržovaných rolí.
Co se týká stereotypů a předsudků, tak degradace sexuality na pouhé „plození“ samozřejmě není vynálezem naší materialistické vědy. Před ní to celá staletí razantně prosazovala patriarchálně založená katolická církev, která toto „plodivé“ chápání sexuality prohlašovala za jediné správné, kdežto sexuální extáze byla zavržena jako „hříšná“. Aneb když to zkusím jinak parafrázovat s ohledem na stavy rozšířeného vědomí, které sexualita vyvolává – „církevní otcové“ nejspíš nechtěli aby lidé prožívali přirozenou a dlouhou extatickou sexualitu, která by je dostávala do kontaktu s „božskými energiemi“. Církev vždy chtěla mít monopol na „kontakt s Bohem“ skrze své kněze a své obřady, proto bylo třeba omezit extatickou spirituální sexualitu u „prostého lidu“. Však také při středověkých „procesech s čarodějnicemi“ byla často jedním z bodů obžaloby „hříšná sexuální aktivita“ těchto žen a nebo „milování se s ďáblem“. V těchto případech se zřejmě mohlo jednat o těžce pokrouceně chápané obřady „Bakchanálií“ a „Hieros Gamos“, jenž zřejmě ve skryté podobě přetrvaly z dob antiky až do středověku…
Ale v dávnějších dobách, ještě před naším nynějším letopočtem, byla zřejmě rozšířená velmi extatická forma sexuality, zaměřená hlavně na hloubku prožitku změněných stavů vědomí a lidé si ji užívali velice často v rámci oslav Bakchanálií, jejichž patronem byl antický bůh extáze Bakchus-Dionýsos. Došlo to prý až tak daleko, že velké orgastické slavnosti římský senát zakázal údajně kvůli příliš frivolnímu chování vdaných žen…
Bohužel většina informací, které o těchto obřadech máme, pochází z pera pozdějších kritiků a od „církevních otců“, takže je těžké odhadnout, co z těch popisů je pravda co je prostě jen „anti-propaganda“. Ale každopádně to ukazuje, že sexualita měla před nástupem křesťanství hodně jinou podobu a zřejmě proto ta pozdější úporná snaha církve omezit ji na pouhé „plození“. A tak postupně vzniklo i přesvědčení, že sexualita je naprosto neslučitelná se spiritualitou. Což je ale pravý opak toho, co vyznávaly antické kultury.
Nahlíženo z tohoto úhlu pohledu je pak asi i mnohem pochopitelnější ten ukrutně tuhý odpor katolické církve proti homosexuálním vztahům. Ty jsou totiž čistě o extázi prožitku. A než křesťanství ovládlo středomoří, tak takové vztahy byly v antické kultuře naprosto běžné a velice vyhledávané. A v dochovaných literárních dílech jsou opakovaně nadšeně opěvované. A to právě kvůli silným extatickým prožitkům. Ačkoliv se o tom většinou nepíše, antičtí vladaři byli podle dochovaných útržků informací silně „LGBT“ orientovaní. O císaři Juliu Caesarovi se prý dokonce říkalo, že „byl ženou každému muži a mužem každé ženě“. Dá se tedy očekávat, že celá antická společnost na tom byla podobně…
Vraťme se ale nyní do dnešních časů a pojďme se podívat na ten druhý problém, který dnes mnoha lidem brání prožít plnohodnotný extatický sexuální prožitek – mnoho lidí se dnes nedokáže dostatečně uvolnit, aby mohli opravdu hluboce prožít rozšířené vědomí a spirituální stránku milování. Většina lidí, kteří tento problém mají, to řeší alkoholem, ale ten funguje v tomto ohledu pozitivně jen v malých dávkách.
Ve větších začne omezovat naše vědomí a tím i celý prožitek. U mužů alkohol se zvyšující se dávkou zesílí jejich zaměření pouze na vlastní sexuální touhy ale ještě problematičtější je to prý u žen, protože alkohol doslova „vypne“ jejich přirozené instinkty a tak mnohé z nich otěhotní s mužem, kterého by si jinak za partnera vůbec nezvolily. Jiné je to při použití psychoaktivních látek rozšiřujících vědomí – ale tomu chci věnovat úplně samostatnou kapitolu v další části této knihy.
Ale co je ještě důležitější, v současné době, právě kvůli onomu staletému důrazu pouze na „plození“ dnes mnoho lidí nezná jiný než rychlý, obvykle maskulinně dominantní penetrační sex. Ale při něm mnoho žen vůbec nedosahuje hlubokých sexuálních prožitků, protože jejich sexuální energie prostě fungují jinak. Což je ale velká škoda, protože extatické milování – jak ukazuje například indická Tantra, je právě o dlouhých prožitcích. A ty se při penetračním milování obtížně dosahují…