Ačkoliv jsem si vědom toho, že jde o velice choulostivé téma, nechci se mu vyhnout, protože při sdíleních opakovaně zaznělo. Více lidí popisovalo, že po prožitcích v rozšířeném vědomí se už nedokázali vrátit k chápání duchovna, které dřív měli. Jedna žena uvedla, že díky opakovaným psychedelickým tripům si začala všímat toho, jak různí lidé okolo ní vnímají spiritualitu velice omezeně a „úzkoprse“ a hlavně ji zaměřují egoisticky ve svůj osobní prospěch aniž by si to doopravdy uvědomovali. U mnohých viděla, že jejich „duchovno“ je tak úzce vymezené, že se vlastně musela ptát sebe sama zda to ještě vůbec je nějaké „duchovno“. Také popisovala, že někteří její známí si zaobalují svou přehnanou touhu po majetku a prožitcích do tvrzení, že život jim dal či umožnil to či ono jako „odměnu“ za to, že jdou „správnou duchovní cestou“.
Jiný muž popisoval, že dříve věřil v jakési „elitní duchovno“, kterému mohou opravdu porozumět jen ti „vyspělí“ a „vyvolení“, ale postupně o tom začal silně pochybovat, protože ani u sebe ani u druhých nepozoroval žádný opravdový pokrok kromě nafukování ega. V rozšířeném vědomí pak prožil, že leckteré „hledání duchovna“ je spíš strach ze skutečného poznání. Proto se lidé věnují „hledání“ a ne „nalézání“ duchovna. Naopak prožitky v rozšířeném vědomí nám dávají možnost duchovno a filozofii přímo zažít – bez vykladačů a prostředníků. A můžeme ho tak doopravdy najít – a kde jinde než v sobě samých.
Jedna žena popisovala, že její úplně první trip byl neobyčejně krásný díky velmi silným projekcím a očekáváním. A u jednoho známého viděla, že tento člověk měl podobně silné a extatické první prožitky v meditacích se svým duchovním mistrem. A tak mu zůstal na dlouho věrný a snažil se tyto silné a krásné prožitky zopakovat a nechtěl si připustit, že to tak bylo právě díky projekcím a očekáváním. Říkala, že měla dojem, že žáci toho mistra se v tomto všem navzájem utvrzovali a podporovali, aby tu extázi stále zažívali.
Jedna žena popisovala svou celoživotní zkušenost s různými duchovními spolky a různými mistry. Uvedla, že byla vždy nadšenou „hledačkou duchovna“ ale postupně se zklamala u všech mistrů, které potkala. Uvedla, že každý z nich na něčem „ujížděl“. U jednoho se jednalo o sexualitu, u jiného to byl kult jeho osoby, který ho také nakonec dovedl k sexuálním úletům a u všech dohromady to prý byla především velká ješitnost. Veliké ego ve „svatém hábitu“. Uvedla také, že nikdy nezkoušela žádné psychoaktivní látky, vždy jen meditovala, ale bylo velice pozoruhodné, že hovořila o tom, že v těch nejhlubších vnorech a při „realizaci“ slyšela bručivé zvuky, které se při ještě hlubším naladění ukázaly být zvukem „Om“. Popsala, že proto se mudrc Milarepa maluje s rukou na uchu, protože „to slyší“. A také dodala, že podobný zvuk se dá zachytit pokud člověk rozezní tibetskou mísu, tak prý je to slyšet při doznívání vibrací. A jednou podobnou vibraci pocítila v meditaci jako silné zářivé bílé světlo, které jí rozeznívalo. K tomu bych rád poznamenal, že to velice připomíná prožitky některých lidí s ayahuascou či žábou – při tripech na těchto substancích rovněž slyšeli podobné zvuky.
Jeden muž popisoval, že měli nedávno s manželkou v tripu velice silný společný prožitek jakého energetického útoku, ve kterým jim byl opakovaně vnucován pocit, jací jsou zbyteční a malí a nikdy už nebudou moci nic ovlivnit ale že mohou mít snad nějakou naprosto nepatrnou cenu, pokud se začlení do něčí hierarchie a budou tam oddaně sloužit cílům toho, který stojí na vrcholu hierarchie a ví nejlépe co je lidem potřeba. Popisoval, že v tom prožitku ale zároveň viděl, jak ten hlavní tlak nevychází od toho, kdo je nejvýše v té hierarchii, ale od všech těch zvláštně zlomených a zraněných lidí pod ním. Popisoval, že viděl, jak se všichni cítí velice malí a bezmocní a tak přesvědčili sami sebe, že jedině takto budou mít nějakou cenu a tyto své vnitřní bolesti si zakryli pocitem „významnosti a důležitosti v hierarchii“. Ale protože vlastně s tímto stavem nejsou vnitřně spokojení, tak se o to více takto snaží „zlomit“ ostatní, aby se přidali do hierarchie. Samozřejmě, že na její spodek, aby tak ti, co tam už nějakou dobu jsou, měli pocit, že „postoupili v hierarchii“ směrem nahoru. Ale zároveň prý také viděl, že ani ten nejvyšší v hierarchii na tom není lépe. I on trpí úplně stejnými niternými traumaty a i on si je snaží zakrývat stejnými pocity významnosti a důležitosti. A aby se mohl cítit nejlépe, tak si vytvořit samozvanou nezpochybnitelnou hierarchii, ve které je on ten nejvyšší, kterého už nikdy nikdo nepřeskočí. A postupně začal obdivovat sám sebe a vyžadovat stejný postoj i od ostatních.
Muž, který to popisoval, si nebyl jistý, zda v té hierarchii o šlo nějaké věci světské či duchovní, ale prý to nakonec bylo vlastně jedno, protože pochopil, že to vlastně funguje pořád stejně. Popisoval také, že ten pocit „energetického útoku“ byl prý tak velice silný, že od určité chvíle už ty tlaky přestal vnímat jako útoky, ale přetransformovaly se mu do jakéhosi prožitku vesmírné erotické extáze. A připomnělo se mu, že někde slyšel, že se to stává i při fyzickém mučení. Pokud to mučitel přežene, tak pak ale od určitého okamžiku začne mučený vnímat utrpení jako extázi. Stanislav Grof to samé popisuje v souvislosti s třetí perinatální matricí.
Jiný muž popisoval, že měl na tripu prožitek, že obcházel různé učitele a mistry, ale pokaždé zjistil, že každý takový guru se chce lišit od všech ostatních a vyžaduje vždy zcela bezpodmínečný souhlas svých žáků se vším co dělá a hlásá. Takže nakonec všechny takové mistry opustil. Prožitek mu také ukázal, že skepse je velice důležitá při hledání pravdy. Že je velice potřeba dívat se na věci z více stran a nepodléhat autoritativním tvrzením jediného člověka.
