Otázky temnoty, Stínu, dobra a zla se objevily při více sdíleních. V zásadě všichni lidé, kteří o těchto otázkách mluvili, si naříkali na velmi zjednodušené chápání těchto otázek u těch lidí v jejich okolí, kteří sami sebe považují za „světlé“ a „vysoce duchovně vyspělé“. Jedna terapeutka obšírně hovořila o tom, že Carl Gustav Jung výslovně upozorňoval, že „temnota“, Stín a zlo jsou velice rozdílné věci. A také opakovaně připomněla jeho slavný citát, že člověk se může stát „osvíceným“ jen skrze pochopení vlastní temnoty a ne hraním si na „světlého“. Protože pokud ze sebe lidé vytěsní svou „temnotu“, jelikož chtějí být za každou cenu okamžitě „světlí“, pak ale vlastně nejsou celiství a nerozumí ani sami sobě.
Několik lidí se více zamýšlelo právě nad tím, jak ze sebe různí lidé vytěsňují své temné stránky. Mluvili o tom, že mnozí lidé nejsou schopni či připraveni vyrovnat se se svou vlastní temnotou, proto různé své vlastnosti, které se jim nelíbí a nebo je nechápou, vytěsňují do svého Stínu a promítají ho na ostatní. Nemají tak své vlastní problematické stránky zintegrované a pochopené a bojí se jich. Proto tyto své stíny stále odhánějí od sebe pryč a tváří se jako „svatouškové”. Na světě bude mnohem lépe, až bude každý poctivě pracovat na svých temných a negativních vlastnostech a nebude se stavět do role mravokárce. Protože různí takoví lidé jsou „světlí” právě jen díky tomu, že své vlastní „temné” stránky ze všech sil odmítají vidět.
Někteří lidé se svěřili s různými ne právě příjemnými zážitky s těmi „ostentativně světlými“. Takoví „za každou cenu světlí“ lidé se velice vyžívají v „odhalování temnoty“ v těch okolo sebe. Takže se jim každému stalo, že o nich nějaký takový „za každou cenu světlý“ člověk někdy prohlásil, že v nich „vidí temnotu“ či něco podobného a okamžitě s nimi přerušil veškeré kontakty, protože on je přece „světlý a vysoce vyspělý“ a nemůže se stýkat jen tak s někým. Někteří dokonce zažili, že takový „světlý a pozitivní“ člověk si dal záležet na tom, aby před nimi, coby „temnými“, které on tak jasnozřivě odhalil, patřičně varoval i další své známé.
V této souvislosti jeden muž připomínal paralelu s naším zrakem. Naše oči jsou údajně schopny vidět pouze 0.0035% z celého elektromagnetického spektra. Temnou noc tedy známe jen díky tomu, že naše oči jsou tak silně nedokonalé. Protože kdybychom byli schopni vidět například rádiové vlny různých délek, viděli bychom vesmír plný „světla“. Na tomto příměru proto uváděl, že lidé, kteří v druhých vidí „temnotu“, tím pouze dávají najevo, že jejich „duchovní zrak“ vidí opravdu hodně málo. A připomínal, že duchovní nauky hovoří o stavu „osvícení – prozření“ a že z tohoto pojmenování vyplývá, že dotyčný pak vidí „mnohem více světla“ všude a to i tam, kde dříve viděl jen temnotu…
Jeden člověk se také zamýšlel nad otázkou, že problém dnešního světa možná není v tom, že „zlo je silné“, ale naopak, že „dobro je příliš zbabělé“. V jednom tripu prožil, že otázka dobra a zla je otázka pochopení a použití vlastní vůle a nebo její nepoužití. A že bát se něco udělat a kvůli tomu nedělat nic, aby se nic nepokazilo, může být nakonec mnohem větší zlo, než když člověk něco pokazí a ponaučí se z toho. Protože chybovat a učit se z chyb je přirozené, kdežto žít ve strachu z chyb a kvůli tomu nic nedělat a nebo se „schovávat za nějakým učitelem“, je vlastně velmi nemocný stav vědomí…
Jiný člověk, který dříve pracoval u policie, popisoval, že se díky této práci naučil více rozumět temnotě u druhých lidí. Popisoval, že například chodil pomáhat bezdomovcům, kteří žili v opuštěných domech a naslouchal jejich osudům. Později, když už odešel od policie, své pochopení temnoty u lidí ještě více prohloubil díky psychedelickým tripům. Opakovaně zdůrazňoval, že lidé vnímají něco jako temné jen když to nechápou. Ale on zjistil, že každého je možno pochopit. Tedy, že každého je pak nakonec možno vidět jako „světlého“…
Jedna žena popisovala, že v tripu prožila sebe sama jako Nea v Matrixu a nějaké jiné lidi jako agenta Smitha. Ale pak jí prožitek ukázal situaci z pohledu těch druhých a ona pochopila, že vlastně každý vidí sám sebe jako Nea a dělá to nejlepší co může a ty druhé vnímá jako agenta Smitha. Postupně se takto nořila do dalších a dalších lidí a prožívala stále totéž, takže pochopila, že v tripu je vlastně nemožné rozhodnout co je dobře a co je špatně. A že za normálního vědomí to každý vidí jen ze svého úhlu pohledu.
Více lidí hovořilo o tom, že jim tripy opakovaně ukazovaly, že největším „zlem“ je nepochopení. A „temnota“ automaticky neznamená zlo. Uváděli, že v tripu zažili, že snahy některých lidí o „andělskost“ a „světlost“ jsou vlastně velmi „luciferské“. Protože se vyhýbají skutečnému pochopení sebe sama i ostatních a proto se schovávají za posuzování a známkování, protože to od nich žádné chápání nevyžaduje. A opakovaně prý v tripech prožili, že museli nejdříve pochopit a integrovat svou vlastní „temnotu“, tedy své vlastní nepochopení sebe sama, aby mohli vůbec pokročit dále…
