Všichni lidé, se kterými jsem hovořil, měli v poslední době opakované a obvykle velmi intenzivní zkušenosti se stavy rozšířeného vědomí. Několik z nich ale nikdy neužilo psychedelika a těchto stavů dosáhli a i nadále opakovaně dosahují samovolnou zkušeností, meditací, pobyty ve tmě či holotropním dýcháním. A nebo kombinací těchto technik. A tyto způsoby samozřejmě používají i lidé, kteří mají osobní zkušenost s psychedeliky. Naprostá většina těch, kteří používají různé substance, se také neomezuje jen na tyto látky. Naopak skoro všichni pracují s meditacemi, poměrně časté jsou u nich také zkušenosti s holotropním dýcháním. Dále několik hudebně založených osob popisovalo, že někdy zažívají velice intenzivní stavy rozšířeného vědomí při hraní na hudební nástroje. Nesmírně zajímavé bylo také vyprávění několika žen popisujících velice silné stavy rozšířeného vědomí, které zažily při přirozených, nemedikovaných porodech svých dětí.

Naprostá většina lidí také hovořila o tom, že stavy rozšířeného vědomí zažívali samovolně již během raného dětství, někdy zhruba mezi čtvrtým až osmým rokem života. Ale ne všichni si to v dospělosti pamatovali. Řada z nich na to během dospívání zapomněla a připomenulo se jim to až později díky meditacím, holotropnímu dýchání, tripu, nějaké regresní terapii či díky návštěvě místa, kde jako děti žili. Všichni účastníci sdílení se také shodli na tom, že jakmile člověk alespoň jednou vědomě prožije stav rozšířeného vědomí, tak má jednak snahu tento prožitek zopakovat, protože ho vnímá jako zásadní a důležitý a také se mu pak daří dosáhnout opakovaných prožitků snáze, protože už „ví kam jde”. Většina lidí také hovořila o tom, že hned při prvním vnoru do rozšířeného vědomí jasně cítili, že to pro ně není nic nového, že tento stav velice dobře znají. Někteří to popsali jako „návrat domů” či návrat k „přirozenosti”. Bylo také zajímavé, že řada lidí během sdílení uvedla, že když takto během našeho rozhovoru vzpomínali na své minulé psychedelické tripy či samovolné vnory, tak je to nečekaně silně vracelo zpět do oněch prožitků.

Naprosto všichni také hovořili o tom, že prožitky rozšířeného vědomí a přemýšlení nad nimi je dříve či později dovedly k pozitivním změnám v jejich životech. Bylo úplně jedno jakým způsobem těchto prožitků dosáhli a jestli tento zážitek hodnotili jako krásný a nebo naopak jako „bad trip”. A kupodivu ani nevadilo, že si v některých případech obsah vnoru později vůbec nepamatovali a celá zkušenost na ně pak zřejmě působila jen z podvědomí. I tak je tento prožitek nasměroval k různým změnám, které vnímali jako zlepšení svého života.

Co se týká četnosti prožitků, tak více než polovina účastníků tvrdila, že měli zatím poměrně malý počet tripů či holotropních dýchání, od několika málo do zhruba deseti. Obvykle se jim střídala období, kdy dlouhou dobu nic takového nepodnikali a později měli několik prožitků s odstupy týdnů či měsíců. Retreaty, na nichž se konalo v několika dnech po sobě více ceremonií obvykle vnímali většinou jako jeden velký související prožitek, protože ceremonie na sebe obsahem navazovaly. Podobně i s delšími workshopy holotropního dýchání, při nichž prožili několik dýchání po sobě. Několik lidí, převažovali mezi nimi muži, udávalo, že měli „několik desítek tripů“ a několik mužů tvrdilo, že měli již více než 100 či „několik stovek“ tripů.

Lidé, kteří měli zkušenosti s různými způsoby navození stavů rozšířeného vědomí svorně hovořili o tom, že prožitek není o „substanci“ a nebo „technice“, ale že je vždy o vnitřním naladění. A stejně tak nezáleží tolik ani na množství substance, ale vždy záleží na schopnosti co nejvíce se otevřít prožitku.

Jeden muž s velkými zkušenostmi s různými látkami popisoval, že vysledoval jisté rozdíly mezi substancemi, co se obsahu tripu týká. Tvrdil, že u syntetických psychedelik vnímá, že v tripu jde často o „hraní si sám se sebou“ v jakémsi vnitřním, více méně „sterilním“ prostoru. Kdežto přírodní psychedelika dostávají člověka do synergie se svou vlastní inteligencí, takže při tripu na houbičkách či s ayahuascou nikdy není jen „sám se sebou“, ale tam vždy přítomná i inteligence těchto organismů a tudíž i širší napojení na přírodní energie.

Několik lidí hovořilo i o tom, že pokud mají čas a klid, tak si vezmou jen velmi malou dávku psychedelik, jako například čtvrt gramu houbiček či 10 až 20 gama LSD a pak se postupně noří stále hlouběji do rozšířeného vědomí, až se dostanou do tripu. Ne vždy se jim podaří dostat se stejně hluboko do tripu, ale rozhodně to funguje a pozorovali na sobě, že se takto dokáží velmi zjemnit a stávají se velice vnímavými. Jeden muž uvedl, že je tak citlivý, že si i konopí musí dávat do vaporizéru jen velmi malé množství, ale i tak se dostává velice hluboko do rozšířeného vědomí.