Hlavní část knihy „Session Games People Play – a manual for the use of LSD“ je věnována problémům, které mohou při tripu nastat. Autorka celou záležitost popisuje jako „hry“, které lidé se sebou a s ostatními v tripu někdy hrají. Většinou nejsou nebezpečné, ale rozhodně mohou učinit celý trip nepříjemný pro všechny účastníky. Základní „hra“ je požadavek „chci ať už to skončí“ – toto se prý nejčastěji stává začátečníkům během prvních 90 minut tripu. Mohou podlehnout různých strachům či prožívat různé paranoické myšlenky.
Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že některé nájezdy tripů jsou opravdu náročné. A vůbec nezáleží na tom, kolik už má člověk „natripováno“. Zažil jsem stavy na začátcích některých tripů, které byly opravdu děsivé a musel jsem se pokaždé znovu učit přijmout je tak jak přichází. Dokonce jsem něco podobného zažil párkrát i při začátku holotropního dýchání, a tam to pro mě bylo opravdu překvapivé.
Takové stavy někdy provází silný strach ze ztráty kontroly nad sebou, pocit, že se děje něco, co vůbec nedává smysl apod. Snažit se tyto stavy zvládat běžnou denní rozumovou logikou opravdu nejde. Lze to jedině přijmout jako součást psychedelického prožitku. Na druhou stranu jsem ale také zjistil, že někteří lidé ještě nikdy nezažili opravdu hluboký trip, protože se právě této „nájezdové části“ velice bojí a proto si nikdy nedali dávku, která by je „vzala dál…“
Někteří lidé proto zvláště v této nepříjemné počáteční fázi tripu mohou propadnout panice a požadovat po ostatních, ať něco udělají, „ať je z toho dostanou“. Což může velice rychle způsobit problém v celé skupině. Ale ve skutečnosti se nedá udělat nic zásadního, co by mohlo doopravdy celou zkušenost tak říkajíc „na požádání vypnout“. A už vůbec ne v této počáteční fázi.
Ani tolik zmiňovaná dextróza (hroznový cukr) není žádný samospasitelný „zastavovač tripu“. Může prožitek velmi zmírnit, ale pozor, u některých lidí ho může zvláště v počáteční fázi i velmi zesílit! A snažit se amatérsky podávat nějaká sedativa je opravdu nebezpečný počin! Jediná možná rada je, aby člověk opravdu nešel do tripu, pokud má jakékoliv pochybnosti. Jakmile substanci jednou pozře, už není možno od zkušenosti uhnout!
Autorka proto píše, že než panikařit a požadovat po ostatních, aby „něco udělali, aby trip přestal“ je daleko lepší prostě se s někým chytit za ruku, případně se v kruhu chytit za ruce…
