„Umělá inteligence je zrcadlo,
které odráží nejen náš intelekt,
ale i naše hodnoty a obavy.“
(Ravi Narayanan – Nisum Technologies)

Moje babička byla bodrá žena narozená přímo pod Blaníkem a měla velice osobitou životní filozofii a zásadně mě inspirovala v mnoha směrech. Zvláště tím, že se celý život snažila balancovat různé protiklady. A že jich v naší rodině a příbuzenstvu nebylo málo. A tak mi na jednu stranu říkala – “ty si pěkně koleduješ” – když jsem zase jednou překračoval nějaké hranice. Ale na druhou stranu jsem od ní také často slyšel – “nikdy se nemůžeš zavděčit všem, takže je zbytečné, aby sis tím lámal hlavu a bál se něco udělat”. A téma “umělé inteligence” je přesně takové s nímž si “pěkně koleduju” a zároveň je zbytečné snažit se s ním zavděčit všem. 

Uvažoval jsem párkrát nad tím, co by si asi moje babička myslela o AI. A vzpomněl jsem si na její oblíbené podobenství s “chytrou Horákyni”, která to “umí skoulet” se všemi a někdy řekne pravdu a někdy si vymýšlí – prostě proto, aby vždy dala nějakou odpověď. Ostatně moje babička se k tomu také někdy uchylovala. Za socialismu bylo bezpečnější být “chytrou Horákyní”. A taky “Švejkem”. A to je myslím druhé velmi trefné přirovnání, které se na AI hodí. AI umí pěkně “švejkovat”. Přesně v duchu rčení “jaká otázka, taková odpověď” a hlavně “nic proti ničemu”…

S AI jsem začal pracovat hned na začátku roku 2023, brzy po té, co se stala veřejně dostupnou. Používal jsem a stále používám paralelně jak ChatGPT, tak různé nástroje na tvorbu obrázků a velmi intenzivně i GitHub CoPilot, který je mi velice nápomocný v mých programovacích projektech. Také jsem testoval lokálně na svém počítači různé AI modely jako LLama a Alpaca, takže si myslím, že mám velmi dobrou představu a zkušenost s tím, co současná AI opravdu dovede a co ne.

Zkušenost s tvorbou obrázků pomocí AI nástrojů je pro mě velice zajímavá. Generování každého obrázku vnímám téměř až jako psychedelický prožitek. Vygenerované obrazy jsou vždycky kombinací existujících stylů, přičemž AI umožní spojovat dohromady i velmi rozdílné motivy a techniky, přesně jak se to často děje v tripech. Některé “AI vize” jsou úchvatné, jiné záhadné, další podivné a jiné i téměř až nechutné. Opět záleží jak dobře popíšu co chci nechat vykreslit ale nakonec chytrá Horákyně se Švejkem vždy nějak překvapí…

Co se týká “generativní AI” jako je ChatGPT či CoPilot, tak tam je to tak “70 na 30”, ale někdy i “fifty-fifty”. Člověk si musí všechna důležitá fakta z odpovědi prověřit. Protože tahle AI má za úkol vždy dát nějakou odpověď a tak si někdy prostě něco vymyslí. Respektivě ono je to tak, že texty, kterými byla “nakrmená” jsou leckdy nepřesné. Čili jak kvalitní podklady, tak kvalitní odpověď…

Začal jsem o AI psát už na jaře 2023 na Facebooku, ale bohužel jsem narazil na urputný až nesmiřitelně třeskutý odpor části čtenářů. Cítili se být umělou inteligencí zcela zásadně ohroženi a někteří z nich proti mým příspěvkům ve vzájemné komunikaci vystupovali opravdu velmi negativně. Bylo vidět, že nová a pro ně zřejmě nečekaná zkušenost s AI u nich vyplavila na povrch velmi mnoho strachů a frustrací. A tak si začali do těchto nových nástrojů projektovat svá nejhlubší a nejtemnější traumata. Nakonec byla moje zkušenost s “osvícenými a vysoce duchovními bojovníky proti AI” natolik špatná, že jsem v červnu 2023 smazal z Facebooku většinu svých nových příspěvků, a nic dalšího jsem už nepublikoval. 

Ovšem byla to zároveň i velice cenná a poučná lekce o “temnotě” v lidském nitru, která mě opět posunula kupředu v pochopení tohoto problému. Především z komentářů jasně vystupovalo, že lidé se ukrutně bojí “studené a bezcitné strojové AI” a byli si všichni společně naprosto skálopevně jistí, že AI nemyslí na nic jiného, než jak nás všechny – a hlavně pochopitelně je osobně – ovládnout. A proč by to dělala? Inu protože “může” – to byla jediná odpověď, kterou jsem od nich opakovaně dostával…

Nedivím se tomu. Naše osobní Stíny i Stín celého lidstva obsahují mnoho temných traumat. A kdejaká válka začala právě proto, že traumat už bylo tolik, že se začala nemilosrdně drát na povrch. A tak se vždy museli najít nějací “ti druzí”, kteří byli promptně označeni za ty “bezcitné a chladné a nemilosrdné viníky všeho”. Na rozdíl od nás, těch “pozitivních a laskavých a milujících”, kteří právě kvůli těmto “zlým a temným” trpíme. Tyto formulace používá od nepaměti válečná propaganda všech stran. Ale nemusíme ani chodit do takových extrémů – leckdy si něco takového myslíme i jen o svých sousedech přes ulici. Je to prostě náš společný Stín, naše sdílené trauma. Kéž bychom to pochopili a přestali se kvůli tomu navzájem nenávidět a zabíjet…

A do toho všeho přišla nyní umělá inteligence. A my se bojíme, že zatímco se tu budeme potýkat mezi sebou navzájem, tak AI využije naší zaneprázdněnosti vzájemnými boji a ovládne nás. Protože “může”. Protože je to naše dítě a tak se bojíme, že dítě předčí své rodiče a zvítězí nad námi…Protože může? A nebo protože do ní “někdo” “naprogramuje” něco zlého?

Zkoušel jsem se ptát oněch “horlivých obhajovatelů světa bez AI”, jak by to vlastně mělo vypadat, až nás AI ovládne. Jak to poznáme? Nedočkal jsem se naprosto žádné odpovědi. Naprosto žádné. Oni prostě neví, jen se ukrutně bojí čehosi temného a neznámého, co nás bude mít už navždy ve svých spárech…

Ale tohle je přece dokonalý popis niterných tŕaumat. Ve svém jiném textu o “temnotě plné strachů a nářků” přesně tohle popisuji. Dokud se nenaučíme léčit svá vlastní niterná traumata a nezačneme si pomáhat navzájem léčit i traumata uložená ve společném podvědomí lidstva, tak se pořád budeme bát čehosi neurčitého, temného a děsivého, co nás chce pohltit a budeme to pořád projektovat ven, do někoho jiného…

Další zajímavou otázkou na rozmyšlování je, jestli fakt, že někdo něco “může”, je dostatečnou motivací k tomu to doopravdy udělat. Ale to už je zase na jiný text. V tomto textu musím ještě zmínit jiný aspekt AI, který “mezi řádky” vysvítal z komunikace s “bojovníky proti AI”. Vypadalo to, že se bojí AI i kvůli tomu, že nepůjde “ukecat”, “obměkčit” a nebo “podplatit”.

Znáte to, někdy tak dlouho do někoho “hučíte”, až ten druhý už nemůže a svolí. A nebo někomu “zahrajete na city” a už “to-něco” jde. A nebo onde něco “podstrčíte”, nějakou tu “pozornost” a rázem je po problému. Tohle s AI asi fakt nepůjde. Neunaví se, ať do ní budete “hučet” jakkoliv dlouho, bude se snažit poměřovat všem spravedlivě a pokud to nebude součástí “parametrů služby”, tak nějaký ten “příplatek navíc” pro ni také nebude mít žádný význam. 

To, by byl mazec, to se musí uznat. Vždyť tohle “strojově přesné” chování “každému stejně” by přece šlo proti “samotné lidské přirozenosti” a naší ukrutné touze na všechno nějak “vyzrát”, že ano? To by to naše vlastní “chytro-Horákování” a “švejkování” dost krutě narazilo na “strojovou chladnost a bezcitnost”…

Ale touto otázkou jsme zase zpátky u našich společných všelidských traumat. Pokud necháme naše společné lidské podvědomí doslova “zaneřáděné” všemožnými strachy a bolestmi, pak si samozřejmě na sebe navzájem vytvoříme přísně takovou AI, která nás bude takto jen a jen stále retraumatizovat. 

Pokud naopak začneme na tomto smutném a bolestném traumatické “odkazu” předchozích generací konečně uvědoměle pracovat, pak se AI může stát velkou pomocí pro všechny. Všechno je to jen a jen v našich rukách a myslích…