Kdo se více zajímáte o psychedelickou historii padesátých a šedesátých let 20.století velmi dobře víte, že tripování se od oněch „pionýrských časů“ dost změnilo. O začátcích používání psychedelik bylo napsáno mnoho knih a článků a vzniklo také mnoho „urban legends“ na toto téma, ať už pozitivních či negativních. Někdo na ony časy pohlíží nostalgicky – já ostatně také. Ale pokud jde o tipování, tak to jednoznačně byla doba tápání, hledání a experimentování.

Lidé tento zdánlivě nový rozměr, novou dimenzi naší existence chápali velice různě a informací bylo všeobecně opravdu málo. A také jejich šíření bylo mnohem obtížnější a pomalejší než dnes. Proto mnoho lidí opakovalo stále stejné chyby a někdy to dopadlo dobře, ale jindy ne…

Určitě znáte nějaké knihy od Timothyho Learyho či Terence McKenny. To je dnes už taková ta „klasika“. Nedávno jsem však objevil jednu velice útlou knížečku, která naprosto nejlépe ukazuje, jak tehdejší experimentování s psychedeliky v praxi vypadalo. 

Kniha má asi 40 stran, pochází z roku 1967, jmenuje se „Session Games People Play – a manual for the use of LSD“ a napsala ji Lisa Bieberman. Tato žena byla jednou ze spolupracovnic Timothyho Learyho na Harvardu a později žila i v komunitě Millbrook. Celý text publikace je k dispozice například zde – http://www.luminist.org/archives/session.htm

Hned v úvodu autorka uvádí, že k napsání knížky ji přivedl fakt, že lidé experimentující s LSD většinou nemají ani nejzákladnější informaci o tom, jak dlouho vlastně trip trvá. Literatura dostupná v její době prý byla cílená většinou na profesionální terapeuty, proto se ona rozhodla napsat tuto knížku pro „běžné uživatele LSD“. Píše také, že v té době ještě téměř neexistovali zkušení neoficiální terapeuté a sitteři, takže lidé toužící po psychedelické zkušenosti jen obtížně nacházeli někoho, kdo by jim prakticky poradil.

Druhým problémem podle ní bylo, že v té době velmi mnoho lidí „ujíždělo“ na nějaké formě východních náboženství či nějaké škole mysticismu a tak populární literatura pojednávající o LSD byla plná poetických popisů či mystických interpretací a to také nepomáhalo lidem hledajícím informace v jejich snaze připravit se na psychedelický trip. Proto se rozhodla napsat pojednání speciálně o tom co se může při tripu pokazit a jak s tím naložit.

Hned na začátku Lisa Bieberman upozorňuje, že trip není žádný výlet do ráje, ale docela tvrdá niterná práce. Varuje, že trip může zatřást základními filozofickými názory člověka, vyplavit mu témata, kterým se dlouho v nitru vyhýbal a přinutit ho přehodnotit způsob jakým žije, jeho zvyky a vztahy. Rozhodně varuje, že jít do tripu s naivním očekáváním „báječné zábavy“ je omyl, který se může opravdu silně vymstít.

Uvádí, že lidé mají často různá nerealistická očekávání a hned jmenuje některá z nich. Jednak prý lidé doufají, že LSD jim něco vyléčí, nebo že díky tripu získají nějaké mimořádné psychické schopnosti, dále že díky LSD prožijí mimořádné sexuální prožitky, případně že také zažijí něco podobného o čem vyprávěl nějaký jejich kamarád či o čem si někde přečetli, nebo doufají že LSD jim zlepší paměť či zvýší IQ, případně jsou přesvědčeni, že pokud se jim prožitek nebude líbit, tak si prostě něco vezmou a ono to rychle přejde…

Autorka proto hned v úvodu radí, aby lidé před tripem odložili všechna očekávání a chápali, že jejich vlastní zkušenost s LSD bude úplně jedinečná a že se zcela určitě bude lišit od jejich představ. Také upozorňuje, že nemá smysl poměřovat „jak vysoko“ či „hluboko“ do tripu se kdo dostane, jestli je někdo stejně „high“ jako kamarád apod. a rozhodně nemá smysl neustále sledovat, jestli už jsem „dost v tripu“ a nebo ne. Také doporučuje neočekávat, že hned při první seanci tripující prožije „smrt ega“ či „barda podle knihy mrtvých“ apod. Každý zažije to, co potřebuje…

Upozorňuje také, že nájezd tripu do plné síly trvá nejméně jednu hodinu, hlavní část 3 až 4 hodiny a postupný dojezd až dalších 12 hodin, takže úplně celý trip se může protáhnout na 16 i více hodin. Úplným začátečníkům rozhodně doporučuje netripovat o samotě a nebo jen ve dvojici, ale radí skupinový trip ale více než pěti lidí, protože větší skupina je pak rušivější. 

Skupina by se měla sejít i před tripem a domluvit se na detailech a také je potřeba, aby všichni chápali, že musí zůstat na místě alespoň 10 hodin, nejlépe pokud tam mohou i přespat. Také je důležité zajistit, aby tripující nikdo nerušil a aby se mohli snadno dostat na toaletu bez nutnosti procházet přes nějaké rušné místo, kde by mohli vzbudit byť i dobře míněnou ale přesto v jejich stavu stále velmi nežádoucí pozornost okolí. Rozhodně upozorňuje, že začátečníci by neměli dělat tripy ve volné přírodě, protože tam se mohou snadno vyskytnout nepředvídatelné věci.