Eleusinská mystéria – přechodový rituál spirituální smrti a znovuzrození

Stanislav Grof věnuje ve svých knihách velký prostor tématu umírání a smrti a také přechodovým rituálům spirituální smrti a znovuzrození. A opakovaně také zmiňoval Eleusinská mystéria, při nichž zřejmě účastníci přesně takový rituál prožívali. O Eleusinských mystériích se dnes dá zdánlivě najít už velmi mnoho textů. Ačkoliv od jejich zániku už uplynulo více než 1500 roků, tak nepřestávají inspirovat mnohé autory, snažící se pochopit jejich obsah. Ale když se začteme do dostupných článků a knih, brzy zjistíme, že mnohé z nich obsahují prakticky totéž a když se začneme zamýšlet nad popisem údajných obřadů z Eleusis, snadno získáme dojem, že tyto ze všeho nejvíce připomínají dobře známý „dort od pejska a kočičky”. A tak se není co divit, že různí skeptičtí autoři rovnou zaujali postoj „osobní intelektuální nadřazenosti” a prohlásili mystéria za „jasný důkaz primitivnosti a nevzdělanosti té doby”…

Pokud začneme sami pátrat hlouběji, tak poměrně záhy zjistíme, že prakticky všichni autoři opisují z jedné jediné knihy – jmenuje se „The Eleusinian and Bacchic mysteries” a vydal ji v roce 1780 Thomas Taylor. Dnešní dochovaná verze pochází z roku 1891. Na konci 19. století ji zkráceně „převyprávěl” Dudley Wright a tyto 2 knihy jsou pak výchozím zdrojem pro ukrutné množství článků a knih, které se věnují Eleusínským mystériím. Všechny tyto texty ale mají jedno společné – o samotných mystériích toho víme tak strašlivě málo, že každý autor může spekulovat dle libosti…

Důvodem nedostatku informací je hlavně fakt, že Eleusinská mystéria byla tajná. Pod hrozbou trestu smrti nesměli jejich účastníci odhalit žádné detaily. V Athénách se prý dochovaly i rozsudky odsuzující některé lidi, kteří toto nařízení porušili. Navíc se podle tradice tato mystéria konala po téměř 2000 roků. Dá se tedy očekávat, že samotné obřady se také s postupem času proměňovaly. A v antické době prý byla Eleusinská mystéria tak významná, že byla v popisech často označovaná prostě jako „Mystéria”. Takže když potom v 18. století Thomas Taylor hledal jakékoliv dochované zmínky o starých obřadech, tak záleželo pouze na něm, jestli nějaký text pojednávající o „mystériích” přidal do svých popisů a nebo ne. Navíc překlady antických děl pořízené Taylorem byly později rozporovány pro jeho velmi volný výklad různých slov. Je tedy lepší k jeho knize o Eleusis přistupovat s opatrností.

Proto je dobré nahlédnout i do díla řeckého archeologa George Mylonase, který byl jedním z těch, kdo vedl vykopávky v Elefsíně a v 60. letech o tom vydal velmi obsáhlou knihu. A ejhle – Mylonas upozorňuje, že ve skutečnosti se naprostá většina údajných popisů „obřadů v Eleusis” vůbec netýká Eleusis u Athén. Většina dochovaných textů totiž pochází z pera Kléménse Alexandrijského – dávného křesťanského filozofa, který žil ve 3. století našeho letopočtu v Alexandrii v Egyptě – a tam měli také „Eleusinský chrám” a „Eleusinská mystéria”. Staré mapy Alexandrie to dokládají. Navíc to byl křesťanský autor a jeho cílem bylo ukázat jak jsou taková „pohanská mystéria” dekadentní a pro pravé křesťany nevhodná. A nezapomínejme, že pravá mystéria v Eleusis u Athén byla tajná – dá se tedy předpokládat, že pan Kléméns takříkajíc „splácal” dohromady všemožné informace z různých mysterijních obřadů tak, aby to posloužilo jeho záměrům. Proto jsou tyto popisy pro nás dnes tak nepochopitelné a matoucí. Čili jinými slovy – najdete-li článek, kde se obšírně rozebírá co hlavní obřadník „hierophant” řekl či udělal, můžete to s klidem přeskočit. Ke skutečným obřadům v Eleusis u Athén to velice pravděpodobně nemá naprosto žádný vztah a také nevíme, kolik z těch popisů si pan Kléméns a další raně křesťanští autoři, kteří rovněž horlili proti pohanským obřadům, prostě jen „vycucali z prstu”.

Takže když z našeho hledání vyškrtneme „antipohanskou propagandu“ a romantické nadšení autorů 18. a 19. století, zbude nám to jediné důležité, co bylo doopravdy tím zásadním, kvůli čemu tisíce lidí po staletí putovaly do Eleusis za účelem „zasvěcení”. A to byl zcela zjevně prožitek spirituální smrti a znovuzrození – prožitek, který je usmířil se smrtí. A ti, kteří ho prožili, o něm mluví ve svých dílech úplně stejně jako moderní účastníci experimentů s holotropními stavy vědomí. Byl to zásadní vhled, který zcela změnil jejich chápání života a smrti a celé naší existenci a už se pak nebáli smrti a toho co přijde po ní. A velmi mnoho významných řeckých osobností – včetně politiků a filozofů – se o prožitcích z Eleusínských mystérií vyjadřovalo s velkým obdivem a úctou a prohlašovali je za nejdůležitější zkušenost svého života. Přesně tak, jak to dnes lidé říkají o mystických prožitcích v holotropním dýchání…

V roce 1978 Albert Hofmann, Gordon Wasson a Carl Ruck společně napsali dnes již legendární knihu „The Road to Eleusis”. V ní rozebírají možnost, že prožitky v Eleusis byly vyvolány nějakou psychoaktivní látkou obsaženou v posvátném nápoji „kykeon”, který pili všichni účastníci. Ale dá se očekávat, že velký účinek na vědomí lidí měl také předchozí půst a velmi emotivní rytmická hudba, zpěv a tanec. Takže celý „set a setting” obřadu včetně legendy o únosu a návratu Persefony velice silně nalaďoval jejich účastníky na nadcházející spirituální prožitek…

Bohužel dnes už na místě dávných obřadů žádné odpovědi nenajdeme. Dnešní Elefsina leží na západním okraji Athén, ale moje řecká kolegyně mě varovala, že bych byl z návštěvy zřejmě krutě zklamán. Bývalá oblast Eleusínského chrámu je dnes samozřejmě už jen hromada trosek a to ještě většina trosek zmizela neznámo kam – zřejmě z nich v průběhu staletí postavili místní obyvatelé své domovy. Hned vedle chrámového okrsku se dnes nachází cementárna, na druhé straně u pobřeží ocelárna a za kopcem největší řecká ropná rafinérie a velké loděnice.

Atmosféru dokonalé dekadence dokresluje velké vojenské letiště, které leží asi o nějaký ten kilometr dál na sever a jako by ani to nestačilo, v Elefsinském zálivu se nachází desítky rezivějících vraků lodí, které tam loďařské společnosti prostě „odstavily”. Takže hledat na tomto místě nějakou spiritualitu a nebo ozvěnu dávných holotropních prožitků je poněkud zoufalý počin – přesně jak se zpívá v jedné krásné a zároveň smutné novodobé řecké písni s názvem „Persefonina noční můra” – „Spi dál Persefono a už se nikdy nevracej na Zem…” – https://www.youtube.com/watch?v=1DpMYLnTQBI

Takže dnes už nemá moc smysl snažit se „rekonstruovat” staré obřady – dochované popisy jsou zmatené a velmi pravděpodobně se vůbec netýkají Eleusis u Athén a symbolika tehdejších archetypů a archetypálních situací je pro nás už nepochopitelná. Ale co bychom doopravdy potřebovali, to jsou novodobé rituály spirituální smrti a znovuzrození. Přesně jak to napsal Albert Hofmann, když v závěru knihy „The Road to Eleusis” uvedl, že naše doba si nutně žádá něco jako nová Eleusinská mystéria, která by nám přinesla nové pochopení života a smrti a smyslu naší existence. Tento prožitek podle něj potřebujeme správným a bezpečným způsobem v budoucnu obnovit a prožívat znovu a znovu. Aby, jak dodává Stanislav Grof, naše velmi nemocná civilizace měla šanci vyjít ven z krize, do níž jsme se nyní dostali…

Osobně jsem měl při holotropním dýchání opakovaně velice silné prožitky umírání a smrti a narození. Takže s trochou práce na přípravě vhodného setu a settingu se můžeme také v budoucnu pokusit o „Holotropní Eleusinská mystéria” – mohlo by to fungovat velice dobře. Rozhodně by to byl velice zajímavý workshop holotropního dýchání… Musím říct, že mě osobně tyto prožitky spirituální smrti a znovuzrození opravdu zcela změnily pohled na různé záležitosti mého života. Podobně jako lidem, kteří před staletími prožili Eleusinská mystéria…