Tohle povídání sice určitě bude pro mnoho znalců díla Stanislava Grofa pověstným „nošením dříví do lesa”, ale možná, že někteří čtenáři na tyto informace ještě nenarazili, proto jsem řekl, že pro úplnost tento text přeci jen napíšu. Historie vzniku a vývoje holotropního dýchání mě osobně totiž stále uchvacuje a hlavně mě zajímají takové ty zajímavé detaily ze zákulisí, které Stanislav Grof sem tam utrousí. Je totiž fascinující dozvídat se z nich, jak vznik a rozvoj této metody ovlivnily různé okolnosti a synchronicity. Pročetl jsem různé knihy Stanislava Grofa a poslouchal jsem jeho přednášky a rozhovory na internetu a postupně jsem si dával dohromady komplexnější obrázek, až jsem narazil na tyto dva rozhovory – https://www.youtube.com/watch?v=SMM0HxeL_eU a https://soundcloud.com/voices-of-esalen/stanislav-grof-on-psychedelic-psychotherapy-holotropic-breathwork-and-his-life-at-esalen – a ty jsem si doopravdy užil, protože z nich jsem se dozvěděl nejvíce.

Jak jistě víte, od roku 1973 Stanislav Grof začal působit v Esalen Institutu a pořádal zde různé workshopy. A jak opakovaně vzpomínal, lidé sice byli na jednu stranu nadšeni z jeho vyprávění o experimentech s LSD, ale na druhou stranu byli i nespokojeni, protože chtěli také něco takového zažít. Ale LSD a další psychedelické látky byly už od konce 60. let v USA zakázány a on pochopitelně nechtěl Institutu způsobit žádné problémy. Později, v listopadu 1975 se k němu v Esalenu připojila jeho budoucí žena Christina a společně začali uvažovat o nějaké nefarmakologické metodě navození změněných stavů vědomí, kterou by mohli nabídnout lidem.

Stanislav Grof v rozhovorech vzpomíná, že během jedné seance s LSD se mu přihodilo, že ho pacient žádal, aby mu působil silným protitlakem na rameno, které ho najednou začalo silně bolet. Jindy se zase pacientce nesmírně ulevilo po té co se vyzvracela. Stávalo se to prý opakovaně, když celý proces ještě nebyl dokončen, ale účinek látky už začal slábnout, takže hrozilo, že seance zanechá pacienta v problematickém stavu. A když pak začal s pacienty během seancí takto pracovat, tak se mu opakovaně stávalo, že pak najednou upadli do stavu zrychleného dýchání, který je vrátil zpět „do procesu” a během něhož došlo k uvolnění dalšího důležitého materiálu z podvědomí a seance tak byla úspěšně dokončena.

Christina měla bohaté zkušenosti s jógovými dechovými technikami, protože byla cvičitelkou hatha jógy, proto začali experimentovat s prací s dechem. Přidali také masáže a tlačení na místa bolesti, což se později rozvinulo v dnešní bodywork. Nejdříve se prý zkoušely různé speciální podoby seance. Například všichni leželi v kruhu, hlavami do středu a drželi se na ruce, nebo se zkoušelo dýchání v polosedě – pololeže, se zády opřenými o polštáře apod. Až později se přešlo k dnešní podobě v leže a na oddělených matracích.

Stanislav Grof také v rozhovorech vzpomíná, že původně workshopy vypadaly tak, že všichni účastníci dýchali a on a Christina a pár pomocníků jim dělali sittery. Ale pak se mu prý před jedním velkým mezinárodním workshopem stalo, že si při práci na budování terasové zahrady v Esalenu udělal něco se zády a velice trpěl, takže mu bylo jasné, že nemůže dělat sittera. A tak vymysleli, že skupinu rozdělí na dvě části a jedna polovina bude dýchat a druzí budou dělat sittery a na další seanci se vystřídají. Prý to mělo tak úžasný úspěch, že to pak už vždy dělali takto, protože jak říká – sitteři si seanci užili úplně novým způsobem, který pro ně byl velice obohacující.

Otec Christiny byl hudebník, takže ona s jeho pomocí začala připravovat hudbu pro seance. Vyhledávala v archivech etnickou hudbu, která byla cíleně zaměřená na vyvolávání změněných stavů vědomí a také s přáteli nahrála speciální bubnování, které mělo vliv na rytmus dechu. Prý toto bubnování testoval antropolog a šaman Michael Harner v laboratoři a potvrdil jeho účinnost. V dalších rozhovorech Christina často vzpomínala, že přípravu hudby pro workshopy si opravdu užívá. A že vždy podle nálady v sále zařazovala různé skladby, které odrážely aktuální dění mezi účastníky.

V druhém rozhovoru Stanislav Grof vzpomíná, že holotropní dýchání se rychle stalo senzací a přitahovalo do Esalenu lidi z celého světa, protože tehdy ho nemohli vyzkoušet nikde jinde. Takže v té době pořádali často velké workshopy, největší trvaly celý měsíc. Teprve později začali Grofovi dělat workshopy i na jiných místech a zahájili výcvikový program pro facilitátory…

V rozhovoru se moderátor ještě zeptal na to, jak by Stanislav Grof použil psychedelika a holotropního dýchání, kdyby měl možnost tyto látky legálně využít. Stanislav Grof odpověděl, že on vnímá holotropní dýchání jako ideální první krok pro lidi, kteří ještě nemají žádné vlastní zkušenosti se stavy rozšířeného vědomí, protože při dýchání mohou bez problémů proces ukončit, pokud z něj mají obavy. Dále je podle něj holotropní dýchání ideální nástroj pro integraci na konci psychedelické seance. A prý jeho snem je centrum, ve kterém by bylo možno všechny prostředky jako je jóga, meditace, psychedelika, šamanské techniky či holotropní dýchání kombinovat podle osobních potřeb každého klienta…