“Strach a hysterie teď vládne v Salemu a pomsta tu píše zákony!”
(z divadelní hry “The Crucible” o honu na čarodějnice v USA v 17. století)
Někdy člověk upadne do podivného stavu, kdy je zcela ovládnutý něčím, co je mnohem silnější než on a pak jedná pod vlivem této energie a nemůže se z ní vymanit. A nepomůže žádné “racionální vysvětlování a domlouvání”, žádné “zkušené a moudré rady okolí”.
Takový stav je v té chvíli zcela zjevně nad síly dotyčného člověka, nemůže ho nijak zvlášť ovládat i když se třeba i snaží. Nějakou dobu se v tom “prostě veze” a nic s tím nezmůže… A až se z toho stavu vzpamatuje, tak se pak často velice diví, co všechno udělal…
Ale jsou také chvíle, kdy si lidé takového stavu vlastně i negativně užívají. Protože si takto mohou vyventilovat vztek, strach a bolest na ostatních. Různé teroristické útoky, násilné protesty či rvačky fotbalových fanoušků a nebo třeba i “jen” školní šikana jasně ukazují, jak se chovají lidé, kteří dají volný průchod traumatům a frustracím…
Některé drogy navíc zeslabují naši niternou obranu vůči těmto energiím a pud sebezáchovy a lidé jsou pak schopni opravdu strašných činů… Nejčastěji to bývá samozřejmě alkohol, který jak všichni dobře víme, “rozpouští zábrany”. Ale existují i “těžší kalibry”, které navíc ještě zesílí schopnost jednat chladně racionálně, disociovaně od našich činů a potlačí navíc i pocit únavy. Přesně takové drogy byly opakovaně používány armádami všeho světa a v poslední době zjevně také teroristy. Ale alkohol a “bojové drogy” jsou prostě jen “spouštěčem”. Hlavní problém je v tom ukrutném množství traumat a utrpení, nahromaděných v duších nás všech a ve společném vědomí lidstva… Ta plodí všechnu zášť a zlobu a nenávist…
Opakovaně jsem mohl slyšet, že esotericky založení lidé vnímají tato silná hlubinná traumata někdy až jako “démonické energie”. Proto se těchto sfér velice bojí a potlačují je jak jen mohou. Ale když jsou pak z nějakého důvodu oslabení a nemají sílu to všechno dál potlačovat, tak tyto traumatické energie začnou “vylézat” z jejich nitra a oni pak hovoří o “temné noci duše”, “útoku zla” – a hledají záchranu ve všemožných “očistných obřadech”, “očistném putování na energeticky silná místa”, a účelem toho všeho je “odpuštění hříchů”, “prosvětlení karmy” či “nadlehčení osudu”…
Ukázalo se ale také, že to podobně cítí i lidé, kteří jsou jinak veskrze racionalisticky orientovaní a na takovéhle “ezo-kecy” prostě “nevěří”. Ale traumata v jejich nitru a ve společném podvědomí lidstva, která je sužují úplně stejně jako esoteriky, jsou i pro ně tak strašná, že je bez okolků označí za “démonické”. A nechaji si předepsat další antidepresiva, v horším případě začne konzumovat více alkoholu, případně obojí…
Nedivím se, že pak hovoříme o lidech, kteří se těmito energiemi nechají ovládnout a jednají pod jejich vlivem, jako o “démonech” a “čistém zlu”. Ty energie je opravdu tak strašlivé. Mohl jsem to při našich velmi hlubokých vnorech do rozšířeného vědomí prožít opakovaně.
Jenže to nejsou žádné “zlé síly z pekla” a není to ani pouze a jen “výlučně osobní zlo” oněch lidí. Jsou to utrpení, strádání, bolesti, zklamání a strachy, které jsme tu všichni společně za tisíce a tisíce let vytvořili a stále vytváříme. A nastřádalo se jich už tolik, že už začínají být nad naše síly a nedá se od nich utéct žádným chemickými ani esoterickými bypassy.
Všechno to potlačování a odmítání a utíkání způsobuje jen jejich další posilování. Bez jejich zpracování a poléčení se postupně nahromadí tolik traumatické energie, že je to pak nad síly nejen jednotlivců, ale i celých národů… A když už se nám pak jako kultuře nedaří těmto energiím dále vzdorovat, začnou se projevovat jako devastující hospodářské krize, krvavé politické převraty či kruté války…
Carl Gustav Jung psal o tom, se jako jedinci staneme celistvými jen tehdy až dokážeme pochopit a zintegrovat naší osobní temnotu. Určitě to platí stejně i pro celé lidstvo. Jako lidstvo se staneme dospělými a celistvými také teprve až dokážeme pochopit a zpracovat a zintegrovat naši společnou temnotu…
