Několik lidí hovořilo také o tom, že měli během tripů prožitky týkající se vědeckého a matematického pochopení a popsání naší existence. Jedna žena například popisovala, že měla velice intenzivní vize vody tekoucí v potoce a prožívala matematické vysvětlení zákonitostí pohybů jednotlivých proudů a kapek. Prý to bylo neobyčejně esteticky krásné a nikdy by ji předtím nenapadlo, že matematika může také být vnímána jako umění. Bohužel po návratu z rozšířeného vědomí se již nedokázala k prožitku natolik vrátit, aby si matematiku zapsala.
Dva muži nezávisle na sobě popisovali, že měli v tripech prožitky „vysvětlení kvantové fyziky“, ale do normálního vědomí si z toho nedokázali nic donést. Jeden z nich k tomu řekl, že mnoho lidí si plete skepticismus s rigidní snahou blokovat poznání v nových oblastech. Věda ale podle něj dává hlavně vyjadřovací terminologii, aby si lidé navzájem rozuměli. Není jejím úkolem určovat „hranice možného“.
Několik lidí uvažovalo nad tím, současná věda přestává být otevřená novému poznání a vědečtí fundamentalisté jsou přehnaně materialističtí. Jak uvedl jeden muž, pravý vědec by měl být ochoten kdykoliv „nemít pravdu“, protože myšlenka vědy je podle něj založená právě na tom, že nic není nezpochybnitelné, naopak o všech myšlenkách se musí pochybovat. Věda například vůbec netuší co to vlastně je vědomí a tak tuhle otázku různě obchází.
Jiný muž popisoval, že měl při holotropním dýchání velice zajímavý prožitek lidí, který něco odmítají. Prožil v něm prý sám sebe v téhle situaci. Nejdříve byl plně přesvědčený o své pravdě a byl narcisticky zahleděný do svého „vysokého vzdělání“. Popisoval, že se k lidem choval s jistou bohorovností a všemožně dával najevo svou intelektuální nadřazenost a opravdu litoval ty „nevzdělané chudáky s primitivním magickým myšlením“, kteří se tak ukrutně mýlí a vůbec to dokáží pochopit, zatímco on je zastáncem „vyšší pravdy“. Později prý zjistil, že různé jeho názory a postoje „začínají skřípat“ a „mají různé mouchy“, ale pořád to považoval za „maličkost“ a tak se také podle toho choval – nesouhlasné názory a postoje bagatelizoval, protože si byl stále silně jistý, že určitě má pravdu a že stačí zcela drobné úpravy jeho názorů, aby se to zlepšilo ale jinak jsou správné a neotřesitelné… Ale ještě později už dost silně tušil, že věci jsou opravdu jinak, než jak to dlouho tvrdil, ale protože si už mezitím vybudoval pozici a získal tituly a věhlas, tak se ale rozhodně nehodlal „tak snadno vzdát“ a postupně se z něho stal „militantní zastánce“ dosavadních postojů a názorů a to i tváří v tvář hromadícím se důkazům svědčícím o nutnosti změnit současné platné domněnky. Říkal, že ho ten prožitek dost zaskočil, protože vlastně ukazoval, že právě ti „nejagresivnější a nejhlasitější odpůrci a odmítači“ nových myšlenek jsou si zřejmě už velmi dobře vědomi toho, že staré názory jsou neudržitelné, ale nehodlají se jich vzdát…
