Hodně lidí hovořilo o tom, že se postupně dostali k postoji nedávat si do tripu či holotropního dýchání žádný záměr a nechat synchronicity svobodně pracovat. Jeden muž to popsal slovy „prostě to všechno pustím, nechám všechno plavat a se zájmem sleduju co se vynoří“. Zároveň ale řada lidí uvedla, že vnímají zvědavost a touhu poznat nové jako zcela legitimní důvody pro uskutečnění tripu či holotropního dýchání, protože je to přece právě lidská zvídavost, která nás posouvá kupředu.

Jeden muž hovořil o tom, že psychedelika podle něj k niternému hledání patří, když chce člověk jít hlouběji, tak se jim nedá vyhnout. Psychedelika jsou podle něj něco jako „vědecké poznání“ v rámci náboženství či spirituality. Bez vlastní psychedelické zkušenosti se o těchto tématech prakticky vůbec nedá nic kloudného říct či napsat, protože v takovém případě člověk jen spekuluje, jelikož nemá vlastní prožitky. Pro něj se tedy záměrem jeho tripů stala touha po hlubším spirituálním poznání. Na druhou stranu ale také uvedl, že se mu nelíbí současná vlna módního zájmu o psychedelika, protože se z toho postupně stává jen další zážitková wellness aktivita. Podle něj je potřeba, aby lidi život sám dovedl k tomu, že zjistí, že potřebují takový prožitek. A ne že se na to vrhnou kvůli tomu, že „to teď zkouší každý“ a tak oni „nechtějí být pozadu“ a také chtějí prožít „něco kosmického“. Záměr tripu je pak hodně egoistický a tihle lidé se pak velice snadno zklamou, protože často nedostanou to, co čekali a viní z toho psychedelika.

Několik lidí hovořilo o tom, že jim velice pomáhá hlavně to, že v tripu nebo během holotropního dýchání mohou svobodně prožít a vyjádřit své jinak často hodně potlačené emoce. Proto si to dávají leckdy jako záměr tripu nebo dýchání co nejsvobodnější vyjádření dosud potlačených a nedořešených emocí. Pokaždé se něco najde, vždy nějaké jiné trauma, které se díky tomu zviditelní. Jedna žena popisovala, že v rozšířeném vědomí pochopila, že emoce se stávají problematickými či přímo destruktivními jenom když jsou zakazované a potlačované. Ale takových máme bohužel všichni hodně. Například prý takto prožila velké trauma svého rodu, které se dotýkalo i jí – lidé v její rodině trpěli různě zdůvodněnou velkou závistí vůči lidem v okolí. A ona viděla, že to jsou vlastně nenaplněné a potlačované potřeby, sny a touhy, které si ona a ostatní nechtěli a nebo nesměli naplno připustit. Na tomto tématu pak pracovala ještě opakovaně, pokaždé skrze záměr svobodného vyjádření potlačených emocí a jí samotné i její rodině to hodně pomohlo.