Jedna terapeutka během sdílení opakovaně zmiňovala, že lidé nesmí považovat stavy holotropního rozšířeného vědomí za „všelék“ na cokoliv. Pro řadu lidí nejsou transpersonální prožitky vůbec vhodné. Vnitřně se jich velmi bojí a blokují si je. Pokud by se jim podala psychedelika, tak by je to mohlo doslova „dorazit“. Tito lidé podle ní mohou opatrně zkusit holotropní dýchání, pokud si to přejí, ale psychedelika jim rozhodně nedoporučuje.
Jiná terapeutka hovořila o tom, že se na svých klientech opakovaně přesvědčuje, že mnoho lidí dnes žije „bypass reality“. Vnímá je jako uzavřené ve svém nitru v malé místnůstce připomínající těsnou vězeňskou celu. A v ní se drží a v běžném životě fungují jako „roboti“. Takoví lidé také rozhodně nejsou připraveni na transpersonální prožitky. A zdaleka se podle ní nejedná jen o „spirituální bypass“. Popisovala, že existuje mnoho způsobů jak bypassovat realitu, ale my je nechceme vidět jako únik. Naopak je chápeme jako „styl života“.
Několik lidí hovořilo právě o tom, že zjistili, že když mají strach z nějakého tématu, tak si ho ale mohou v tripu zablokovat na ještě hlubší úrovni a pak už se s ním pracuje opravdu velmi špatně. Proto je potřeba k tripu přistupovat zodpovědně a hlavně se na závažná a bolestná témata dopředu připravit. Jeden muž popisoval, kvůli špatnému setu a settingu se dostal v jednom tripu do podivného stavu, v němž zažíval opakované panické ataky a byla to velice zdrcující zkušenost. Podařilo se mu ji zvládnout jedině až když se soustředil na dech a doslova se tím prý „prodýchal“. Od té doby věnuje práci s dechem mnohem větší pozornost.
Řada lidí během tripů prožila nekonečné množství vesmírů, které obsahují nekonečné množství bytostí a jejich osudů a tudíž nekonečné množství prožívání radostí i bolestí. Popisovali, že z toho vlastně měli na nějakou chvíli děsivou depresi, protože se s tím nedokázali nijak filozoficky srovnat. Nečekali, že prožitek nekonečnosti a věčnosti může být pro ně tak traumatizující. A museli ho pak nějaký čas intenzivně integrovat.
Jeden mladý muž popisoval, že si s kamarády dali při výletu do přírody večer u ohně velikou „heroickou“ dávku houbiček a že se dostal do prožitků, s nimiž si vůbec nevěděl rady. Viděl, že veškerá existence je zároveň konečná a zároveň nekonečná, že vše existuje omezeně v čase a zároveň je to věčné, že veškeré lidské osudy jsou částí jakéhosi velkého plánu, který se táhne z hluboké minulosti do daleké budoucnosti a v němž si my jen vybíráme ty osudy, které potřebujeme prožít, abychom získali nové zkušenosti a přitom že zároveň v rámci těchto osudů máme určitou svobodu rozhodování. Dostal se prý z toho na chvíli do podivného depresivního stavu v němž měl pocit, že mu všichni lhali a že promrhal v životě mnoho času na nesmysly. Obával se prý, že se už z tohoto stavu nedokáže vrátit zpět do normální existence, ale pak prý hluboce prožil „zářivou energii lásky a jednoty“ a to ho vzpamatovalo.
Jiný člověk popisoval, že se rozhodl dát si velký trip, aby „všechno pochopil“. A jak řekl – bohužel se mu to podařilo, trip mu opravdu „ukázal naprosto všechno“. Ale on pak z toho měl těžký problém na mnoho měsíců, kdy se z toho snažil vzpamatovat a více méně na to „zapomenout“, i když to samozřejmě už úplně nešlo. Popisoval, že to byl takový příval informací a prožitků, že je bál, že to „nevydrží fyzicky“. Prý díky tomu pochopil, že kdybychom věděli a vnímali mnohem více, pak bychom nemohli trvale žít v tomto těle, které momentálně máme. Později prý slyšel povídání nějakého indického mistra, který vysvětloval, že ti, kteří pochopí mnohem více, se pak už jen obtížně vrací do tohoto lidského života, protože s tím vším poznáním se v těle obtížně existuje. Z toho všeho onen člověk pochopil, že i k poznání je potřeba se dostávat postupně a nechtít vědět „všechno najednou a hned“ – protože pak s tím má člověk opravdu problém…
Podobnou zkušenost udělal i jiný muž při svých psychedelických tripech – stále se snažil dozvědět vice a více, co nejvíce z tripu „vytěžit“, ale v jednom hlubokém vnoru měl vjem vnitřního hlasu, který mu laskavě ale také naléhavě řekl, že ne vždy potřebuje vědět víc. Měl pak prožitek totálního chaosu, do kterého by kvůli tomu mohl upadnout, protože by nebyl schopen všechno to vědění „pojmout“. Pochopil díky tomu, že se pořád kamsi hnal a málo v tripech skutečně prožíval. Od té doby už na nic nepospíchá a nechává tripy volně plynout.
Jedna terapeutka popisovala, že lidé by neměli nezodpovědně experimentovat s psychedeliky. Zvláště ne s těmi silnými jako je „žába“. Doslova řekla – „otevřít si vědomí umí každý blbec“, ale aby ty prožitky dokázali lidé integrovat do života a žít je, tak to vyžaduje velkou práci a veliké přijetí. A pořádně zintegrovat takový silný trip může některým lidem trvat i roky.
A ještě bych zmínil výrok jednoho mladého muže, který mi přišel nesmírně trefný, protože jsem v tripech také zažil něco podobného. Řekl, že astrální a psychedelická sféra je pestrá a plná proměn a že mu to přijde jako podobný „kotel“ jako je třeba New York city nebo jiná velká města. Vře to tam, neustále se tam střetávají všelijaké energie, je to obrovská komunita rozprostřená napříč vesmírem a časem a dá se tam najít úplně všechno. Takže když se tam někdo vydá jen tak „na zdař bůh“, tak může taky špatně dopadnout.
