Tohle vyprávění asi bude pro někoho „příliš esoterické“, někomu to možná bude připadat jako přehnaně patetické, ale na druhou stranu je to téma, které během holotropního dýchání či v psychedelických tripech řeší poměrně hodně lidí. Řeší ho v různých podobách a z různých úhlů pohledu, protože naše západní kultura byla v minulosti silně ovlivněná křesťanstvím. A tak mnoho lidí cítí potřebu se s tímto tématem nějak hlubinně vyrovnat.
Příběh je z workshopu holotropního dýchání, který se konal před několika lety na jaře před Velikonocemi a jeden člověk, který se ho tehdy zúčastnil, vnímal v onom předvelikonočním čase obzvláště silnou niternou potřebu pochopit „Ježíšovu oběť“. Dotyčný se necítil být křesťanem a navíc prý i celkově pochyboval o reálnosti událostí popsaných v Novém Zákoně, ale na druhou stranu chtěl pochopit, proč by vůbec taková vyspělá bytost jako Ježíš šla dobrovolně do nějakého takového těžkého života. Během přípravy na seanci u něj tato otázka postupně získala ještě širší kontext a netýkala se pak už jen Ježíše. Dotyčný cítil silné nutkání zjistit, proč by se obecně nějací realizovaní mistři či bodhisattvové vůbec chtěli opakovaně rodit do lidských zrodů, když už vlastně nemusí a zažívají tady na Zemi většinou nedobré věci. Měl prý dojem, že na jejich místě by to asi nedělal…
Během integrace pak vyprávěl, že se v seanci dostal postupně do velmi hlubokého vnoru, v němž začal vnímat sám sebe a svůj život z odstupu, ale stále prý prožíval jen vize své rodiny, svojí manželky a dětí a nechápal jakou souvislost to má s tématem, které ho trápilo. A tak prý projevoval dosti silnou niternou nespokojenost a znovu a znovu se vracel k původní otázce. Ale stále dokola viděl jen svou rodinu a složité vztahy se svými rodiči a příbuznými ze své strany rodiny a co všechno musel kvůli tomuto vztahu překonávat… Ale jak sám řekl – pak mu to najednou v jednom jediném okamžiku všechno do sebe zapadlo a pochopil, že tohle je vlastně ta odpověď, kterou pořád hledal. Vzal si totiž prý svoji manželku protože k ní od první chvíle, kdy se setkali, cítil velice silný vztah ale přitom dobře věděl, že jeho rodiče a příbuzní jeho volbu nepřijmou. Což se také stalo a po mnoho dalších let mu to dávali najevo. Jeho rodiče a příbuzní totiž jako hlavní životní hodnotu uznávali peníze a v zásadě téměř nic jiného. A tak mu dávali mnoho let pocítit, že on je ten “chudý lůzr” a vždy jím bude a nikdy nebude mít žádné luxusní věci a pořádný majetek a luxusní dovolené apod. jako oni, protože je „hloupý“ a nevyužil příležitost oženit se tak, aby byl bohatý.
Jeho příbuzní se prý všichni starali hlavně jen o sebe a svá podnikání, kterým obětovali prakticky veškerý svůj čas a snažili se především vyvolávat závist ostatních nad tím, jak oni jsou úspěšní a všechno si dokáží zařídit podle svých přání a mají své osudy „pevně v rukou” a mají „vše co chtějí“. Říkal, že na nich vždycky viděl, jaká je to vlastně jen chatrná iluze a jak ve skutečnosti stále vnitřně trpěli depresemi a doslova se topili ve svých niterních problémech a bypassovali je jak jen mohli. Hlavně oním postojem „já jsem lepší než ti druzí a mám ve všem pravdu a důkazem toho je, že jsem bohatý a můžu si dělat co chci“.
Popisoval, jak utráceli nesmyslná kvanta peněz za různé „luxusní hračky“ či luxusní oblečení, které vlastně vůbec nepotřebovali a v podstatě ledacos z toho ani nedokázali rozumně využít ale kupovali to všechno hlavně proto, aby takto mohli vyvolávat závist okolí. A nebo si to alespoň namlouvat, že jim okolí závidí – ve skutečnosti prý opakovaně viděl, že různí lidé nad tím jen nevěřícně kroutili hlavou.
Říkal, že ale vždy cítil, že mu to za to všechno stojí a říkal, že vždy cítil, že být právě s těmito bytostmi – tedy se svou ženou a dětmi – je pro něj důležitější než jakýkoliv nesmyslný luxus. Když to odvyprávěl, dodal, že teď konečně má dojem, že chápe motivaci Ježíše či bodhisattvů. Přišli, protože chtěli být právě s těmito bytostmi a pomoci jim. Ať už přímo prací pro ně a nebo alespoň příkladem nelpění na materiálních hodnotách a osobním „úspěchu“.
Pak ještě dodal, že si uvědomil, že se vždy snažil svou rodinu chránit před všemožnými tlaky těch „báječných příbuzných”, kteří se obzvláště snažili „prosadit svou”. A že v prožitku vnímal, že i ti bodhisattvové a Ježíš zřejmě dělali totéž. Ale jak řekl, rozhodně z toho nemá radost, že to musí dělat a nepřipadá si, že by byl nějaký „spasitel” a že spíš stále doufá, že ti lidé pochopí že dělají hlouposti a změní se. A opět dodal, že má pocit, že ti mistři to asi vnímali stejně. Ne jako „velikost svého poslání”, ale jako lítost nad tím, co všechno lidé vyvádějí a co všechno je potřeba trpělivě napravovat a vyrovnávat.
A že asi vždy odcházeli s pocitem, že je škoda, že se jim nepodařilo vykonat pro lidi více a že většinu času a energie asi museli věnovat právě na vyrovnávání nerovnováhy, která okolo nich panovala. A že asi všechny kolem sebe vnímali jako svou velkou rodinu, které chtějí pomoci. A jak dodal, ačkoliv tomu nejdřív nechtěl věřit, tak když to všechno nahlížel takto, tak prý sám cítil, že by se stejně jako oni šel znovu rodit do tohoto podivného světa, i když by už nemusel. Kvůli těm druhým, na nichž mu záleželo.
Prý ho tohle zjištění samotného překvapilo a také ho překvapilo, že ta motivace je vlastně tak přirozená, nic „velkého” a „spasitelského”. Takto to alespoň prožil on… Později v nám v úzkém kruhu přátel ještě řekl, že měl v seanci ještě silný prožitek ztotožnění se s Ježíšem, ale nechtěl o tom mluvit při integraci, aby nevypadal už jako „úplný šílenec“. Že prý intenzivně prožil jeho snahu pomoci lidem pochopit zákonitosti života a najít více moudrosti a zároveň prožil i jeho smutek nad tím jak moc se lidé drží všemožných podivných názorů a hromadění majetku apod…
Tolik tento konkrétní příběh. Ale jak už jsem uvedl na začátku, různí lidé ho během seancí v holotropním vědomí prožívají v různých podobách, vždy silně individuálně v kontextu svého vlastního osudu. Takže ho nelze zobecňovat. Nicméně všechny tyto prožitky mají vždy to společné, že lidem velice pomohou v pochopení a poléčení jejich životních traumat…
