Během on-line sdílení se mě lidé samozřejmě ptali, cože je cílem této mé aktivity, co chci udělat s materiálem, který takto nasbírám. Na počátku jsem svůj záměr formuloval poněkud neurčitě, jako „inspiraci pro další psaní”, protože jsem si vůbec nebyl jistý kolik a jakých informací se mi takto podaří nashromáždit. Ale s přibývajícími rozhovory bylo stále více zřejmě, že z vyslechnutých příběhů se dá vytěžit opravdu hodně.

Stanislav Grof, když chce ilustrovat přístup dnešní materialisticky orientované vědy ke zkoumání stavů rozšířeného vědomí, tak s oblibou používá klasickou orientální anekdotu. U nás ji známe v nezapomenutelném podání Felixe Holzmanna, hledajícího ztracený „aluminiový klíček”. Druhá osoba se mu snaží pomoct, ale když ani po chvíli nic nenajde, zeptá se – „A ztratil jste ho vůbec tady?” A náš hrdina odpovídá – „Ne, ztratil jsem ho támhle, ale tam je hrozná tma, tam bych neměl šanci něco najít, tady je aspoň světlo a tak se tu lépe hledá…”

Grof tím chce poukázat na fakt, že vědci se příliš nesnaží zkoumat to, co je podle něj na psychedelických tripech opravdu zásadní – a to jsou samotné prožitky. Nedělají to, protože by hodně „tápali ve tmě” – tedy v tématech v nichž se věda zatím moc nevyzná. Ve svých knihách a vystoupeních ale Stanislav Grof opakovaně zdůrazňoval, že psychedelika a holotropní dýchání se podle jeho zkušeností mohou pro psychologii a psychiatrii stát podobným nástrojem jako dalekohled pro astronomii či mikroskop pro biologii. Tedy, že nám umožní více zkoumat samotnou lidskou psyché. Jenomže to se během výzkumů konaných v 50. a 60. letech moc nedělalo a ani v současnosti to zřejmě není o moc lepší. Na konci léta 2020 jsem četl rozhovor, který Grof poskytl švýcarskému magazínu pro psychedelickou kulturu Lucys Rausch a zde si posteskl, že i když už máme konečně psychedelickou renesanci, tak ale stále platí, že výzkumníci se téměř nevěnují zkoumání obsahu tripů. Pořád se řeší hlavně farmakologie substancí ale není tu snaha více systematicky poznat prožitky samotné a jejich širší souvislosti.

Jak by takový výzkum vlastně měl vypadat? Stanislav Grof popisoval, že když v roce 1967 odlétal do USA, tak polovinu jeho nevelkého zavazadla tehdy tvořily protokoly z několika tisíc seancí jeho pacientů s LSD. U mnoha z nich dělal sittera, takže je často i vlastnoručně zapsal na základě vyprávění tripujících. A tento neuvěřitelně bohatý zdroj informací pak Grof využíval při psaní svých knih, dokud mnoho těchto protokolů neshořelo při požáru jeho domu v Kalifornii.

Chtělo by to pokusit se na to navázat. Legální psychedelický výzkum byl samozřejmě po mnoho desetiletí nemožný. Ale na druhou stranu lidé nikdy nepřestali tripovat a na internetu je dnes možno najít mnoho různých trip reportů. Četl jsem jich hodně a snažil jsem se je analyzovat a hledat v nich různé společné rysy. Tohle zkoumání samozřejmě není nic nového a už to dělalo a dělá spousta autorů. Ale přesto jsem přesvědčený, že i zde platí, že “stále je co objevovat”. A on-line rozhovory mě v tom utvrdily. Vyslechl jsem mnoho opravdu zajímavých trip reportů. Pravda, ve vědě se takové popisy obvykle označují jako „anecdotal evidence”. Tedy neověřené, nepodložené údaje. A bývá na ně pohlíženo s despektem kvůli jejich „subjektivitě”. OK, jenže jak takové podklady „objektivně” nasbírat? Zúčastnil jsem se už vícero on-line výzkumů zaměřených na psychedelika. Dělaly se formou dotazníků. A když už jsem vyplňoval asi tak pátý-šestý v pořadí, tak jsem měl již opravdu problém ho dokončit. Z otázek bylo hodně poznat jak velkou či naopak nevelkou a někdy asi téměř nulovou osobní zkušenost s tématem autoři dotazníku mají. A některé otázky mi přišly jako docela manipulativní a v podstatě předjímaly výsledek. O objektivnosti bych tu hovořil spíš jako o subjektivním chápání objektivnosti.

Navíc, věda vyžaduje přesný jazyk a třídění a kvantifikování a zjednodušení. Ale v některých případech jsem měl dojem, že takto získaný výsledek, jakási vydestilovaná “esence” tématu, má už jen opravdu málo společného s tím co ti lidé zažili a kvůli čemu do tripu vůbec šli. Holotropní prožitek je velice komplexní a nedá se zjednodušit na „zkoumání jedné veličiny”. Ale později jsem viděl na YouTube jedno video s Jamesem Fadimanem, který se věnuje výzkumu mikrodávkování psychedelik a ten řekl zajímavou myšlenku, která je ale hůře přeložitelná do češtiny, protože je založena na slovní hříčce dvou anglických slov – “search” a “research”. Řekl – běžně se ve vědě dělá “research”. V tomto případě míněno jako “přezkoumání”. Tedy máme nějakou teorii založenou na existujícím paradigmatu a snažíme se ji potvrdit. Ale to, co on dělá ohledně mikrodávkování, popsal jako “search”, ve smyslu “hledání”. Tedy nestanovil si žádnou teorii, neví k jakému výsledku dojde, prostě sbírá osobní výpovědi lidí a hledá v nich společné rysy. Rázem jsem se v tom tak říkajíc našel.

V minulých letech jsem sám hodně protripoval a prodýchal. A také jsem si povídal s různými lidmi na akcích a vyslechl jsem i hodně vyprávění přátel. Ale teprve až při těchto on-line rozhovorech jsem si doopravdy uvědomil, že můj dosavadní pohled na tato témata byl stále ještě hodně omezený. S každým vyslechnutým příběhem přede mnou vyvstávala mnohem širší a složitější mozaika psychedelických zkušeností, než jsem si dřív vůbec dokázal představit. Bylo to naprosto fascinující. Ukázalo se také, že takovýto osobní on-line rozhovor je naprosto unikátní formou sdílení. Trip reporty zveřejněné na internetu jsou přeci jen limitované tím, co se jejich autoři odvážili pustit volně do světa. Ale při tomto osobním sdílení lidé hovořili velice svobodně a volně, nechávali své myšlenky a asociace volně plynout, snáze se takto vrátili do samotného prožitku. Takovou hloubku sdílení a propojení jsem kupodivu nezažil ani při žádném povídání na akcích, protože tam na ně prostě nebylo dost času a klidu. Kdežto při on-line rozhovoru jsme nikdo nikam nepospíchali, mohli jsme se do toho oba ponořit a tak to povídání bylo leckdy opravdu jako malý trip – oba nás to vtáhlo do jisté formy rozšířeného vědomí. A to není jen básnický obrat, skutečně se někdy jednalo o tak silný prožitek.