Zkušenosti se žábou byly mezi účastníky on-line sdílení nečekaně časté, více jak třetina z nich tuto látku vyzkoušela. Avšak prožitky, které na „žábě“ měli, se poměrně hodně lišily. Téměř polovina z těch, kteří tuto látku vyzkoušeli, uvedli, že si nepamatují průběh vlastního tripu. Případně pokud ji zkusili vícekrát, nepamatovali si obvykle svůj první trip. A i ti, kteří si své prožitky pamatují, svorně mluví o tom, že je to nesmírně intenzivní, až zahlušující zkušenost, která se vymyká čemukoliv co kdy zažili na jiné látce.
Několik lidí hovořilo o tom, že těsně po tripu měli tendenci doporučovat tuto zkušenost každému, ale později pochopili, že jde vlastně o nesmírně náročný prožitek, který je nutno velmi dlouho integrovat a proto ani zdaleka není vhodný pro každého. Navíc se ukazuje, že pokud člověk v ceremonii přistupuje s obavami, pak se prožitek může stát velice nepříjemným. Jedna žena uvedla, že látku špatně vykouřila, protože měla strach z toho co přijde a že ji pak prožitek „velice vypráskal“, což ji naučilo přistupovat celkově k psychedelikům s úctou a vnímat je jako posvátné látky.
Jeden muž tvrdil, že po první bufo ceremonii nespal celých 12 dní. Absolvoval pak během let ještě několik dalších tripů na žábě a v současné době už se prý tak to hlubokých vnorů dokáže dostat i samovolně. Jedna žena popisovala, že zažila zahlušující prožitek splynutí s něčím obrovským a své prožitky shrnula ve větě – „Já naivní jsem chtěla poznat Boha a on je přitom úplně ve všem a v každém a všude.“ Dovedlo jí to ke snaze naučit se dostávat do stavu rozšířeného vědomí samovolně, bez nutnosti použít nějakou látku. Což se jí prý nyní už i daří. Jiný muž popisoval, že během bufo ceremonie se při „startu do hyperprostoru“ jeho ego a život roztříštily na tisíce kousků a když se pak vracel zpět na Zemi, tak viděl jak se všechny tyto kousíčky vracejí z nekonečna zpět k němu a jak se jeho ego a život opět skládají dohromady. Další muž popisoval návrat do těla tak, že z Velkého Vědomí uviděl celý svůj život jako „jeden malý pixel v obrovském obrazu existence“ a do tohoto jednoho malého bodu se musel vrátit a vejít se tam. A v tom jediném pixelu bylo naprosto všechno čím je.
Ale někteří vnímali své zkušenosti i dosti negativně. Několik lidí se vyjádřilo v tom smyslu, že po nějaké době došli po tripu k názoru, že „bufo vlastně nebylo nic moc“. Trip byl příliš zahlušující, většinu zážitků si vůbec nedovedou vybavit, nic užitečného jim ten prožitek vlastně nepřinesl a jen je „zbytečně rozložil“. Jedna žena říkala, že po žábě byla doslova „půl roku v pr….“, měla z těch prožitků „existenciální úzkost“ a musela se dát znovu dohromady.
Jiná žena v této souvislosti zmiňovala, že někteří lidé ale sekret žáby šňupají, respektive si ho foukají do nosu, takže trip nastoupí mnohem pomaleji, nástup prý trvá nejméně 10 minut a celý trip nejméně hodinu. Takže se s tímto prožitkem dá daleko lépe pracovat a není to tak zahlušující a potenciálně destruktivní prožitek. Varovala také, že žába není pro každého a zvláště ne pro toho, kdo se jen chce pochlubit „epickými prožitky“…
