“Přiblížil jsem se k hranicím smrti a
po překročení prahu Proserpiny jsem se vrátil,
nesen všemi živly. O půlnoci jsem spatřil slunce
zářící nádherným světlem a přiblížil jsem se
k bohům dole i nahoře, stanul jsem poblíž a klaněl se jim.”
(Apuleius – filozof a spisovatel – 2. století n. l.)
Před léty jsme s Kateřinou uskutečnili několik procesů v rozšířeném vědomí, ve kterých jsme se snažili pochopit jak vlastně vypadala Eleusinská mystéria. Také jsem pročetl různé knihy a texty z internetu, shlédl jsem množství fotografií a nějaká videa, ale stále mi to všechno nějak moc nedávalo smysl. A stejný problém měli a mají i jiní autoři. Mystéria jim prostě nedávají moc logický význam a tak někteří z nich rovnou prohlašují, že to byl primitivní nesmysl a naši předkové byli nechápající hlupáci, kteří “věřili” naprostým hloupostem.
V jednom procesu v rozšířeném vědomí jsem pak měl i něco jako prožitek té hlavní, “mysteriózní” části Eleusinského obřadu. Najednou jsem se jakoby probudil v temné prostoře se sloupy, kolem byly sem tam nějaké ohně, ležel jsem na zemi na nějakých polštářích, a měl jsem pocit jako kdybych se probral z nějakého snu. Nade mnou se skláněla žena-knězka a když viděla, že jsem vzhůru, tak mi mlčky nabídla džbán s nápojem. Kývnul jsem, ona mi nalila do mé nádobky, já to všechno vypil a zase jsem se začal hroužit do snění.
Tehdy mi ten prožitek nedával smysl, protože jsem pod vlivem knihy “The road to Eleusis” očekával, že Eleusinské tripy musely vypadat nějak podobně jako ty dnešní. Očekával jsem prostě psychedelický prožitek jak ho známe v moderní době, ale ta vize mi ukazovala cosi jiného, čemu jsem tehdy nerozumněl.
A také mi to nezapadalo do toho, jak byl Telesterion, hlavní chrám Eleusis, postaven. Protože kdyby tehdy lidé tripovali tak jako my dnes, tak by to nutně znamenalo, že by v Telesterionu musely být přítomny desítky, možná i stovky sitterů, kteří by dávali pozor na lidi prožívající mystéria. A při tom počtu tripujících, o jakých mluví staré zápisy, by bylo těžké se postarat o všechny “mystes” a snadno by se něco “zvrtlo”.
Představoval jsem si to zkrátka podobně jako moderní velké akce holotropního dýchání. A to mi vůbec nezapadalo do toho, co o mystériích víme. Stejně tak moje pocity, které jsem vnímal při prohlížení fotografií zbytků Telesterionu mi naznačovaly cosi jiného, co jsem ale stále nedokázal správně uchopit.
Až teprve kniha “Psychedelic Mystery Traditions”, kterou napsal Thomas Hatsis, mi můj náhled zásadním způsobem zkorigovala. V jiných textech tu popisuji, že Hatsis ve své knize na mnoha příkladech ukazuje, že v minulých staletích používali lidé velice často látky jako opium, konopí, mandragoru a belladonnu k navozování silných stavů lucidního snění, při nichž pak prožívali různé vize, v závislosti na setu, settingu a záměru.
V části věnované Eleusinským mystériím pak autor podrobně rozebírá, že hlavní entheogen užívaný v Eleusis vůbec nemusel nutně být ergot, ale daleko spíše nějaká směsice výše zmíněných látek, protože prožitek během obřadu nejspíš nebyl psychedelický v našem moderním chápání, ale byl to daleko pravděpodobněji silný stav lucidního snění, ve kterém “mystes” prožili vize vyvolané předchozími obřady a svým očekáváním.
A teprve tohle mi doopravdy dává smysl. Pokud nahlédneme Eleusinská mystéria ne jako moderní psychedelický trip vyžadující přítomnost jednoho či dvou sitterů a občasné chození na záchod, ale jako lucidní snový prožitek někde na rozhraní normálního a snového vědomí, při němž je “mystai” řadu hodin “mimo” a nevyžaduje tak žádný zvláštní dohled ani pomoc, pak rázem vidíme, že Telesterion má přesně topologii odpovídající tomuto druhu prožitků.
Zvláště ty mohutné kamenné stupně po celém obvodu chrámu, které nejspíš byly vybavené polštáři a dekami, umožňují, aby se na nich “odložilo” velké množství lidí a protože se ponořili na mnoho hodin do lucidního snění, tak si nijak zvlášť navzájem nepřekáželi.
Eleusínská mystéria byla proslulá vizemi, které lidem doslova “změnily život”. Ale zároveň bylo přísně zakázáno o těchto vizích mluvit. Což je pochopitelné. Když nevíte, co prožili ostatní “mystes” před vámi, tak máte svobodu prožít právě tu svou jedinečnou vizi, právě tu, kterou potřebujete. Kdyby se naopak lidé předháněli v líčení svých prožitků, pak by si jednak postupně začali stále více a více vymýšlet, aby ohromili své publikum, ale hlavně nově příchozí by byli příliš ovlivnění tím, co se už o vizích doslechli a nemohli by tak svobodně prožívat své vlastní vize.
Tento jiný náhled na Eleusinská mystéria zároveň ukazuje, že podobné obřady se mohly konat na mnoha místech a mohly být různě zaměřené. Opium, konopí, mandragora a belladonna byly tehdy nejspíš naprosto běžně dostupné. Podobné lucidní snové stavy může vyvolat i amanita muscaria a jednou jsem něco podobného zažil i jen při testování syrské routy. Je to prostě ponaučení, že naši minulost nemůžeme nahlížet dnešním racionalistíckým pohledem a s dnešní psychedelickou zkušeností. Naši předkové vyhledávali mnohem častěji jiné stavy vědomí než my a chápali svět daleko více skrze podobenství a vize prožité v těchto lucidních snových tripech.
