Někteří lidé zastávají názor, že užívání psychoaktivních látek je jen jakousi podivnou úchylkou jistých podivných individuí a že je to jinak naprosto nepřirozené a hlavně že v přírodě mezi zvířaty rozhodně nic takového neexistuje. V předchozích kapitolách jsem už probíral, že i naše běžné potraviny jsou velmi psychoaktivní. Takže tvrzení, že jsme takzvaně „čistí“ je jen druh kolektivního předstírání – ve skutečnosti totiž vyhledáváme psychoaktivní účinky kde jen můžeme. A tak se teď pojďme podívat trochu blíže ještě i na to jestli i zvířata používají nějaké psychoaktivní látky…
Odpověď je – „ano, užívají je a to cíleně a zřejmě i dost často“. V poslední době byli například nafilmováni delfíni, kteří si pohrávali s jedovatou rybou fugu. Je to taková ta ryba co se umí nafouknout do velké ostnaté koule a na svou obranu vylučuje jed. A právě ten je pro delfíny zjevně psychoaktivní. Na záběrech je vidět jak delfíni rybu dráždí tlamou až ta vyloučí svůj jed. Otázka je, jak ho delfíni vstřebají – jestli ústy nebo kůží. Ale každopádně se po něm dostávají do transu a „tančí“ pak pod vodou pozoruhodné „figury“. Tyto záběry byly zveřejněny v unikátním dokumentu televize BBC. Delfíni jsou podle vědců vysoce inteligentní zvířata, takže jistě dobře vědí, co dělají.
A není to ani zdaleka jediný příklad. Italský nezávislý badatel v oblasti psychedelik Giorgio Samorini vydal v roce 2013 útlou knížku „Animali che si drogano“ – je dostupná i v angličtině pod názvem „Animals and Psychedelics“. Shrnuje v ní své rešerše i vlastní pozorování týkající se otázky, zda zvířata také užívají psychoaktivní látky. Jeho výsledky ukazují že ano a to cíleně. Ale zároveň upozorňuje, že v biologii existuje silná snaha popírat zprávy o zvířatech používajících „drogy“. Protože máme snahu si přírodu idealizovat jako „čistou“, kdežto psychoaktivní látky chápeme momentálně jako zcela negativní. Ale podle antropologů se zdá jako nejpravděpodobnější, že přírodní národy se dozvěděly o těchto látkách právě díky sledování chování zvířat. Samorini třeba popisuje osobní zkušenosti s kozama v italských Alpách, které aktivně vyhledávají psychoaktivní houby a tvrdě si je brání před ostatními. A podle legend v Etiopii objevili kávu právě podle chování koz. Uvedu zde pár malých příkladů ze Samoriniho knihy…
Například gorily prý vědí jak najít keř ibogy a umí vyhrabat ze země jeho kořeny. Bylo to prý opakovaně doloženo. Gorily dokáží rozpoznat ibogu mezi neuvěřitelným množstvím jiných rostlin v pralese a rozhodnou se sníst tyto extrémně hořké kořeny speciálně kvůli tomu, aby prožily výjimečný psychoaktivní stav vyvolaný alkaloidy přítomnými v této rostlině.
Zprávy z Irska uvádějí, že tamní ovce dovedou rozpoznat halucinogenní houby „liberty caps“ a cíleně je pojídají. Farmáři se prý velmi baví při pohledu na „tripující“ ovce. Samorini také popisuje osobní zkušenost z italských Alp, kam se vydal nasbírat vzorky psilocybinových hub pro výzkum. Místní kozy ho při tom upřeně pozorovaly a on, nic zlého netuše, jim ukázal houby, které sbíral. V zápětí prý byl velmi agresivně napaden kozlem a přinucen k útěku. Papírovou tašku s „úlovkem“ ale zapomněl na místě. Z bezpečné vzdálenosti pak sledoval, jak se kozy na tašku vrhly, roztrhaly ji a všechny houby z ní snědly. Zjevně tedy věděly o jaké houby se jedná…
To že kočky milují šantu kočičí (catnip) je notoricky známo. Tato rostlina má na ně halucinogenní a afrodiziakální vliv. Kočky rostlinu nejdříve očichají, pak jí začnou žvýkat, přičemž chvílemi při žvýkání strnou a dívají se „do prázdna“. Po silnější dávce vykazují známky silného vzrušení a začnou se chovat silně „eroticky“.
O opilých slonech jsem už psal v jiné kapitolce, podobně prý fermentované plody obsahující alkohol konzumují i některé druhy opic. Také existuje mnoho doložených zpráv o ptácích, kteří konzumují sezonní psychoaktivní bobule a jsou po nich zmatení a narážejí do domů ba i do lidí. V některých případech se zdá, že hejna ptáků cíleně v určitou dobu přilétají na místa výskytu těchto plodů, speciálně za účelem užít si „bobulového rauše“.
Autor uvádí i pozoruhodnou zajímavost ohledně tradice „trávení much“ pomocí muchomůrky červené vyluhované v mléce. Zvláště v Evropě je to zřejmě stará lidová tradice. Ale jak se ukázalo praktickými pokusy, muchomůrka ve skutečnosti mouchy neotráví. Tato houba totiž opravdu není jedovatá. Pokud se mouchy náhodou neutopí v mléce, tak se ale po nějaké době opět proberou. Nicméně je to neodradí od opakovaného pití muchomůrkového výluhu. Nejspíš si tedy užívají psychoaktivního účinku této houby. Samorini v tomto ohledu také spekuluje o tom, jak asi vzniklo anglické označení pro muchomůrku – „toadstool“ – tedy česky „sedátko pro žáby“. Není úplně jasné, jestli muchomůrka přitahuje mouchy a další hmyz i v přírodě, ale je to pravděpodobné. Pokud by to tak bylo a v okolí se vyskytovaly žáby, pak by pro ně právě muchomůrky byly ideálním místem pro snadné lovení hmyzu. A smysl názvu by tak byl ihned zřejmý.
