Leckdy je možno slyšet nebo číst jak se někdo ptá, jestli má zkoušet psychedelika, případně jestli by mu někdo doporučil psychedelika. Zatím úplně nejvíc mě oslovila odpověď, kterou na tuto otázku dala americká porodní asistentka a psychedelická terapeutka Mariavittoria Mangini – „Jestli se musíte ptát, tak odpověď je samozřejmě ne“…

Z té odpovědi je podle mne možno cítit hlubokou zkušenost oné paní s psychedeliky. Hodně jsem nad tím přemýšlel a napadlo mě takové přirovnání. I když samozřejmě jako každé přirovnání trochu pokulhává a zveličuje, ale i tak mi to přijde docela příhodné – uvědomil jsem si, že s tou otázkou je to asi podobné jako kdybych byl zkušený horolezec a někdo se mě zeptal, jestli si myslím, že by měl vylézt na Mount Everest. Pokud by otázka zněla jen takto, nejspíš bych mu řekl, že ne.

Protože pro něco takového velkého musí člověk cítit silnou potřebu, silné niterné „volání“, musí k tomu dospět postupným vývojem, musí sbírat různé zkušenosti, hledat informace a promýšlet různé cesty, poznávat rizika a musí i trénovat a nic z toho se nedá vynechat – jak se říká anglicky „this is the part of the quest“ – čili to je součást cesty k dosažení cíle. Nelze ji přeskočit… Takže pokud nějaký člověk přijde a řekne, že už delší dobu cítí „volání Everestu“ a že cítí, že tahle zkušenost pro něj bude důležitá, že se na to už delší dobu cíleně připravuje, že o tom už i hodně četl a ptal se na zkušenosti ostatních, a že by ho zajímaly moje rady a zkušenosti, tak to je pak jiná. V tom případě bych se mu snažil zcela otevřeně poradit a pomoci jak nejlépe dovedu…

Leckdo může nyní ale namítnout, že na Everest se dnes chodí doslova davově – ano, je to pravda, člověk si může zaplatit za to, že ho tam doslova „vytáhnou“ a on se pak může náležitě chlubit tím, že on „už tam byl“. Ale jak se takový zážitek promítne do jeho nitra? Nebude to pro něj spíš těžký šok způsobený konfrontací s extrémními podmínkami, na které vůbec nebyl připravený? Může se i stát, že taková zahlušující zkušenost člověka na delší dobu „vykolejí“ a zarazí jeho další postup.

Například už proto, že už přece byl na Everestu a žádná vyšší hora už není, takže proč se dál snažit… Podobně asi pro některé lidi dopadne například prožitek s „žábou“. Není problém zaplatit si a nechat se „vystřelit“ do nejvyšších sfér Velkého Vědomí. Ale pokud dotyčný psychonaut nemá dostatečné předchozí zkušenosti, tak se pak snadno stane, že tento ohromující prožitek musí pak ještě hodně dlouho „rozdýchávat“. A někteří si ho později vůbec nepamatují. A pak je tu samozřejmě otázka – a co dál, po „žábě“?…

A platí to samozřejmě i opačně – pokud by se mě někdo ptal, zda má na základě svých zkušeností jiným lidem doporučovat psychedelika, tak bych mu také radil nedělat to. Myslíte si, že kdybyste se vrátili z Himalájí, kde jste jako završení své dosavadní dlouhé cesty a přípravy zdolali Everest, tak byste ihned začali obíhat známé a všem říkali, že se tam zcela určitě musí příští sezonu vydat a taky ho zdolat? A nebo byste si spíš hodně dobře promysleli s kým o čem mluvit a případně své staré babičce byste ani neřekli o tom, že jste tam byli, protože byste věděli, že by jí to mohlo ublížit i dodatečně, protože ona se pořád o něco strachuje… A nebo jiný příklad – mám v práci kolegyni, která přišla z Indie. Její začátky zde nebyly vůbec lehké, stálo ji hodně úsilí už jen vydat se sem a ještě více úsilí musela vynaložit na to, aby se tu správně „zabydlela“. Ale žije tu teď už skoro rok a je tu dnes už velmi spokojená, protože její domácí indické prostředí ji nesmírně omezovalo svými podivnými tradicemi. Ale velká část jejích vzdálenějších příbuzných vůbec neví o tom, že teď žije v Evropě a ona a ani její rodiče se jim to ani nechystají v dohledné době říct, protože si velmi dobře uvědomují, že mnozí z nich by s tím mohli mít opravdu velký problém právě kvůli místním tradicím a propadali by různým panikám a strachům, protože o Evropě přece slyšeli mnoho špatného…

A úplně stejné je to podle mě se zkušenostmi s psychedeliky. Doopravdy o nich mluvit je možno pouze s některými lidmi. Ale doporučovat je někomu je opravdu problematické – ti lidé k tomu musí postupně dospět, musí si být jisti, že je to to, co chtějí a potřebují zažít. A nedá se to nijak uspěchat…

Jistě se to v budoucnu postupně změní. Psychedelika se stanou normální součástí medicíny a budou používána pro různé druhy léčby. Pak bude záležet hlavně na zkušenostech lékařů a terapeutů – tedy našich novodobých šamanů – aby ocenili, pro koho je tato léčba vhodná a určitě bude existovat i propracovaný systém přípravy na psychedelickou zkušenost. Ale říct jen tak někomu „určitě si dej, to prostě musíš zažít“, to je podle mě velice riskantní a nezodpovědné…