Tato kapitolka by mohla mít ještě i podtitul – „aneb proč používám výhradně přírodní psychoaktivní látky“… Vždy, když čtu nějaké debaty či texty o různých syntetických psychedelikách či nových výzkumných chemikáliích či jejich divokých kombinacích, tak jen pokrčím rameny. Nic mi to neříká, nelákají mě, když se na ně zkouším „naladit“, tak cítím jen „prázdno“. Proto se po nich ani nepídím ani je nezkouším. Naprosto mě neláká například ani MDMA. A nedávno jsem v jedné přednášce Terence McKenny zjistil, že nejsem sám, kdo má podobné pocity.
V jedné ze svých přednášek, jejíž záznam je možno najít na internetu, Terence vyslovuje úvahu, že psychedelika zesilují tzv. „morfogenetické pole“ do takové míry, že se dá zkoumat našim vědomím. Přirovnává to k rádiovým signálům, které jsou také všude okolo nás, ale bez patřičného přístroje je nemůžeme nijak prozkoumat a můžeme v jejich existenci pouze „věřit“… Stejně tak „morfogenetické pole“ je pro nás za normálních okolností nedostupné. Ale díky psychedelikům ho můžeme „vidět“ a „zažít“. A navíc když si dáme nějakou psychoaktivní rostlinu, tak dojde ke vzájemné synergii – „my jsme si vzali rostlinu a rostlina si vzala nás“…
Proto podle Terence jsou nejlepší „šamanská psychedelika“, protože jsou to mnohem bohatší „databáze“ zkušeností. Mají „v sobě“ všechny ty lidi, kteří si je kdy vzali a prožili na nich tripy. Stejně tak každý z nás, kdo si nyní vezme houbičky či jiné přírodní látky, zanechává v jejich morfogenetickém poli něco ze sebe a každý další budoucí tripující to tam může najít. A navíc mají psychoaktivní houbičky a rostliny ještě i svou vlastní inteligenci, takže jsou aktivní součástí našeho tripu…
Oproti tomu například takový ketamin je podle Terence zvláštním způsobem „prázdný“. Je to „neobydlený dům“, nemá v sobě žádnou dlouhou historii. Jak Terence říká, je to jako rozdíl mezi historickou, po staletí nepřetržitě obývanou, italskou renesanční vilou a nově postaveným a ještě neobydleným „činžákem“… Tolik odpověď Terence McKenny – musím říci, že mě to velice potěšilo. Jako by mi „mluvil z duše“. Přesně toto totiž vnímám z přírodních psychoaktivních látek – tu velice dlouhou historii jejich užívání, ztrácející se kdesi v hlubinách času…
A nedávno jsem ke svým dosavadním zkušenostem s „šamanskými psychedeliky“ přidal ještě i nové zkušenosti s rapé – psychoaktivními šňupacími tabáky z Amazonie. A musím říci, že hned jak jsem je poprvé zkusil, tak jsem si řekl – „probůh, jak jsem mohl být tak dlouho bez tohoto vlivu, bez tohoto napojení“? Na poprvé mě to úplně „omráčilo“ – což samozřejmě rapé ve větším množství umí více než dobře. Ani to nedokážu pořádně vtělit do slov – omráčil mě prožitek tolika lidí, kteří je kdy užívali, hledali v nich odpovědi na otázky, pomoc v obtížích, podporu ve svém usilování a nebo třeba i jen relaxaci…
Všechno to tam je. A tato společná „inteligence“ všech těchto lidí se zdá být nesmírně moudrá. Když se mě „duch“ jedné takové směsi zeptal, jaké problémy mě trápí, první myšlenka, kterou jsem vyprodukoval, byla, že mi asi nebudou rozumět, že patřím do jiné kultury. Odpovědí mi byl smích a pocit, že moje problémy jsou možná trochu jinak „oblečené“ a používám trochu jiné „nástroje“, ale podstata mých „člověčích“ problémů je stále stejná – prostě „člověčí“. A taky jsem pak odpověď na mou otázku dostat ve formě snu – a ten mi přesně ukázal co mě doopravdy trápí…
Tolik tedy k mým prožitkům, ale tento text není zamýšlen „proti“ něčemu. Velmi dobře chápu, že naopak mnoha lidem může vyhovovat „nezabydlený prostor“ nových syntetických psychoaktivních látek. Dá se tam budovat nově a jinak, prostor není zatížen „starými věcmi“ a člověk se tam nejspíš nepotká s nějakými „prastarými přízraky“. Což může být pro mnoho lidí podvědomě velice lákavé…
