Psilocybinové houby jsou pravděpodobně nejstarší psychoaktivní látkou používanou lidstvem zřejmě už od „zvířecích“ časů. Protože jak už jsem psal dříve, tyto houby aktivně a opakovaně užívají i zvířata – bezpečně je to doloženo u některých druhů koz a opic. V novodobé historii byly psilocybinové houby představeny veřejnosti poprvé v roce 1957 díky Gordonu Wassonovi, který se s nimi seznámil při domorodém obřadu v Mexiku.
Od té doby se podařilo objevit přes 200 druhů hub obsahujících psilocybin a ukázalo se, že rostou prakticky po celém světě. Nejvíc jich je podle Wikipedie právě v Mexiku – prý tam roste přes 50 různých druhů. Ale i v Evropě jich existuje prý okolo 20. A naše Psilocybe bohemica je mimochodem jedna z nejsilnějších – má zhruba dvojnásobný obsah psilocybinu než nejznámější Psilocybe cubensis. Novodobí psychonauté se prý tyto houby snaží šířit i do míst, kde se dosud nevyskytovaly. Například podle internetu prý takto někteří nadšenci rozšiřují druh Psilocybe azurescens v Holandsku a okolních zemích.
Terence McKenna o „houbičkách“ psal a hovořil velice často a také se zasloužil o vyvinutí první opravdu fungující metody pro jejich pěstování v domácích podmínkách. Říkal o nich také, že představují nejstarší vesmírnou inteligenci, která existuje na mnoha planetách. V knize „Psilocybin: The Magic Mushroom Growers Guide“ napsal dnes už legendární „zpověď psilocybinové houby“:
“Jsem stará, starší, než si váš druh myslí. A i vy sami jste padesátkrát starší než vaše historie. Přestože jsem na Zemi už celé věky, pocházím jsem z hvězd. Mým domovem není žádná určitá planeta, protože mnoho světů rozptýlených v zářivém disku galaxie má podmínky, které dávají mým spórám příležitost k životu. Houba, kterou vidíte, je částí mého těla, kterou prožívám sexuální vzrušení a kterou nasávám sluneční světlo. Mé pravé tělo je ale jemná síť vláken rostoucích v zemi. Tato síť může pokrývat veliké plochy a může mít mnohem více propojení než kolik jich máte ve vašem mozku…“
Terence hovořil také o tom, že psilocybinové houby byly zřejmě v minulosti používány jak k praktickým tak k obřadním účelům. V malých dávkách podle něj zlepšují zrak, což je velmi užitečné jak pro lov tak pro hledání a sběr potravy. V trochu větších dávkách pak zesilují sexuální touhy a zlepšují erekci u mužů. A v ještě větších dávkách pak člověka vezmou do hlubin podvědomí či do hlubin času a vesmíru…
Terence měl teorii, že v minulosti se houbičky používaly k pravidelným úplňkovým obřadům, jejichž součástí byly společné „orgie“ ve smyslu prožívání „extatických spirituálních prožitků“, které ale byly podle něj rovněž spojené se sexuálního orgiemi. Nechci jeho názory nijak posuzovat, Terence si dával záležet na tom, aby byl patřičně výstřední a jeho posluchači si to náležitě užívali. Ale co považuji za důležité je to, že podle něj toto pravidelné obřadní užívání psilocybinových hub bylo „protilékem proti egoismu“. A nové výzkumy mu plně dávají za pravdu – psilocybin zeslabuje aktivitu „klidové sítě“ v mozku a tudíž oslabuje naše prožívání ega. Tím pádem účastníci těchto obřadů posilovali soudržnost komunity společným prožíváním rozšířeného vědomí a nebyli tak fixováni na své osobní egoistické cíle.
Terence opakovaně říkal, že naše západní kultura se tolik zaměřila na tvrdý egoismus a vyhraněný individualismus, protože nám takové prožitky velice chybí. A naopak všechny naše psychoaktivní látky a psychoaktivní potraviny jsou zaměřené na izolované prožívání „osobního štěstí“ jednotlivce. Proto bychom podle něj velice potřebovali správným terapeutickým způsobem zařadit psychedelika zpět do naší kultury, protože jinak zničíme celou planetu a sebe sama ve jménu „osobního úspěchu“ a „osobního štěstí“…
