Naše moderní západní civilizace se podobá pyšné princezně z pohádky – chceme mít všechno co si zamaneme, jsme přesvědčeni o tom, že jsme nejchytřejší, nejvyspělejší a civilizačním slova smyslu i nejkrásnější. Tvrdíme sami sobě, že žádná jiná kultura, která kdy existovala na této planetě, na nás lidové řečeno „nemá“, hromadíme „bohatství“, ženeme se za „štěstím“ všeho druhu… A zatím kolem nás, stejně jako v té pohádce, „vadnou květiny“ a vše živé okolo nás…

Důvod tohoto smutného stavu vidím osobně v tom, že jsme jako lidstvo ztratili kontakt s vědomím přírody a celé planety. Naše moderní civilizace se upnula na velmi omezené rozumové analyticky zaměřené a převážně maskulinně orientované a tudíž většinou silné soutěživě zaměřené vědomí ale toto ve svém „tunelovém vidění“ není schopno řešit složité globální problémy. V tomto omezeném vědomí myslíme hlavně sami na sebe a na svůj osobní prospěch a „štěstí“ a obvykle bagatelizujeme či přímo ignorujeme vše ostatní.

Velmi dlouho jsme tento přístup považovali za jediný správný, jediný „přirozený“. Ženeme se za iluzorním „bohatstvím’ a „užíváme si“ čeho jen můžeme a naše planeta se díky nám postupně mění na jedno velké smetiště a hřbitov. Ale my ve svém velmi omezeném způsobu prožívání vědomí s tím nedokážeme nic udělat, protože my přece běžíme „závod“ s ostatními, podobně omezeně přemýšlejícími – soupeříme kdo nahromadí, sní, ovládne a procestuje více… Není čas brát ohled na „vadnoucí květinu“ – jde přece o prestiž, bohatství, postavení, slávu – jde přece o to nejdůležitější v celém vesmíru – naše ego…

Jak už jsem napsal na začátku – tato kniha je pokusem o holistický pohled na problematiku vědomí. Je to svého druhu snaha vytvořit něco jako „Great Consciousness Catalog“ – tedy „Katalog Velkého Vědomí“ – po vzoru dnes již legendárních vydání „Whole Earth Catalog“ éry hippies. Naší snahou je ukázat, že vědomí se dá prožívat i jinými způsoby. A že když už nyní jasně vidíme jak těžce destruktivní je typ vědomí, kterého se naše západní kultura dosud držela, měli bychom „zalistovat katalogem“ a začít více používat takové formy vědomí, které nám pomohou dostat se z této krize…

Možná si tu můžeme vzít paralelu s našima očima. Ta část elektromagnetického spektra, kterou jsme schopni „vidět“ prý představuje jen asi 0.0035% z celkového rozsahu elektromagnetických vln, které známe. Už jen kdybychom viděli i infračerveně a ultrafialově, viděli bychom v noci všude okolo nás mnohem více „světla“. A když bychom se postupně naučili vidět všechny rozsahy, tak bychom pak už zase pro změnu asi vůbec nevěděli, co to je temnota. Protože bychom pak všude viděli jen samé světlo…

Mám dojem, že s naším denním rozumově orientovaným převážně maskulinním vědomím, na kterém momentálně tak silně lpíme a považujeme ho za jediné „správné“, je to úplně stejné. Jeho možnosti pochopení jsou velice omezené. Komplexnější problémy jsme schopni nahlédnout pouze ve stavech „rozšířeného vědomí“, kdy se otevřeme „větší části Velkého Vědomí“… Je to jako kdybychom najednou očima viděli širší rozsah záření… Proto pak asi někteří lidé hovoří o takových prožitcích rozšířeného vědomí jako o „osvícení“ – protože najednou „vidí“ všude okolo „mnohem více světla“…