Toto je příběh z cyklu “Psychonautické fantazie, pohádky, horory a bludy”, berte ho prosím s velkým nadhledem…
“Náboženství je výborný prostředek,
jak udržet obyčejné lidi v klidu.
Náboženství brání chudým vraždit bohaté.”
(Napoleon Bonaparte)
“V každé zemi a v každé době
byl kněz nepřítelem svobody.
Vždy je ve spojenectví s despotou
a podporuje jeho zneužívání postavení
za ochranu svého vlastního.”
(Thomas Jefferson)
Toto je opravdu velký blud. Je tak zjevně temný a zlý a proti všemu světlému, zářivému, světelně-vítěznému, vysoko-vibračnímu, kvantově-vysoko-dimenzionálnímu, sluníčkovému, bílému, vznešenému a vysoce vyspělému duchovnu jdoucí, že to musel vymyslet jen někdo opravdu nejtemnější a nejzlejší. OK, nebudu se kvůli takovým označením nijak vztekat, akorát problém je, že já to nevymyslel, ale prožili jsme to s mojí ženou Kateřinou po kouskách v různých procesech v rozšířeném vědomí.
A ty procesy docela naléhavě ukazovaly, že tento aspekt “duchovna” starého egoistického archetypového dramatu by rozhodně neměl zůstat zapomenut a je potřeba se z něj ponaučit. Tak to sem píšu a nechť si to každý přebere jak sám bude chtít…
V jiných textech se tu více rozepisuji o tom, že pravděpodobně nyní zažíváme změnu dominujícího “archetypového dramatu”. Že končí vláda starých egoisticky zaměřených archetypů a archetypových dějů a zřejmě přichází pravý opak. Nová doba a její hlavní archetypy budou pravděpodobně zaměřené velmi altruisticky, velmi “vzdušně”, velmi na skutečnou pospolitost a spolupráci a vzájemné pochopení.
Staré časy byly o egoismu, o zvítězení nad ostatními, o vládě nad ostatními. A tak vznikaly různé duchovní nauky a náboženství, jejichž mistři, velmistři či velekněží se prohlašovali za znalce a ochránce “jediné správné, veliké a věčné pravdy”. A protože celé lidské myšlení bylo o “zvítězení”, tak je jasné, že taková “jediná pravá pravda” nutně musí zvítězit. Vždyť přece všechno ostatní je “temná a zlá lež”. Jak jinak, že? V době výlučných pravd, vítězů a vítězení…
A v duchu tohoto vítězení začaly ty všemožné sekty a církve a víry doslova energeticky “prznit” i zákony reinkarnace a karmy. Říkáte, že to není možné? Že přece zákon karmy je “absolutně spravedlivý a neoblomný” a vyměřuje “každému stejně”? A odkud to víte? Od těch “vítězných” mistrů a kněží, majitelů “jediných správných pravd”?
Naše prožitky nám naopak ukazovaly, že i zákon karmy má určitou “pružnost” a “volnost”, aby bytosti mohly mít možnost do jisté míry se sami rozhodnout, jaké všechny úkoly na sebe vezmou v následujících zrodech. A mohou svými přáními ovlivnit i osudy jiných bytostí, k nimž mají silnou emocionální vazbu.
No a když se takto najde hodně bytosti, které silně přejí svému mistrovi a sobě navzájem, aby právě ten jejich společný duchovní systém přetrval a sílil, a aby mistr byl jejich mistrem i příště a oni byli opět jeho žáky, no tak to osud umožní.
Prožitky v rozšířeném vědomí nám ukazovaly, že to tak funguje. Proč ne, když si to bytosti tak silně přejí. Času prý je dost. Můžeme se prý rodit do různých rolí mnohokrát, kamkoliv nás “srdce táhne”, protože si potřebujeme všeho užít opravdu až “do sytosti”.
Tisíce let jsou prý proti věčnosti jak mávnutí motýlích křídel. Navíc procesy ukazovaly, že čas ani zdaleka není lineární a tak se můžeme rodit podle potřeby střídavě do různých dob a klidně žít i paralelní osudy ve stejném čase…
A tak se díky těm silným přáním svých žáků mistr stane zase mistrem a žáci zase žáky a pak už záleží na šikovnosti dotyčného mistra, aby svůj systém dále rozvíjel, a aby si své žáky udržel co nejdéle. Obvykle jim vytváří iluzi postupného pomalého vzestupu, který vyžaduje mnoho a mnoho zrodů. Prostě duchovno je dřina, vydrží jen ti nejodhodlanější a mnozí jiní odpadnou a dá jim to pak hodně práce vrátit se na tu “jedinou správnou cestu”…
Hlavní součástí každé takové iluze je přesvědčení, že jen nějaké prožitky, jen nějaké praktiky, jen některé texty jsou ty “jediné pravé”, ty “světlé”, ty “duchovní” a všemu ostatnímu je potřeba se vyhnout, protože to je to “zlo a temnota”…
A tak žáci pěkně makali, “vylaďovali” a “pozvedávali” svou duchovnost a dotyční mistří, velmistři a další důležití a “vznešení” a “vyspělí” si je hezky udržovali ve svém vlivu jak “tady”, tak i na “druhé straně”, ve světě nevtělených. A proč to všechno?
Samozřejmě pro “dobro”. Vždyť přece kněží a mistři potřebují z něčeho žít. Nemohou dělat nějakou obyčejnou “neduchovní” práci, to přece musí věrní členové pochopit. Vždyť přece tihle vyspělejší a osvícenější lidé, kteří vedou ostatní a říkají jim co je správné a co ne a hlavně “pomáhají ostatním v jejich vzestupu” jak jen mohou, se musí plně oddat svému “poslání”. To je naprosto jasné a odmítat to může zase jen a jen někdo temný a zlý…
No a žáci? Ti si svojí příslušností k takovému “jedinému správnému a pravdivému duchovnu” pak už mohou omluvit naprosto cokoliv. Mohou napnout svá “vysoce duchovní” přání a podvědomě vyžadovat od osudu cokoliv. Chci být bohatý? Ano chci a zasloužím si to přece právě proto, že jsem ten “světlý a duchovní”. A je potřeba se v tom s “bratry a sestrami” ve stejné nauce navzájem podpořit…
U těch “světlých” tohle všechno byla jasná “odměna za to, že jdou tou jedinou pravou duchovní cestou”, u těch druhých pak bylo “naprosto jasné”, že něco takového musí být “černá magie”, protože tamti jsou přece ti “zlí a temní a nesvětlí” a nic takového si nezaslouží…
A tak byl vlastně každý, přesně v duchu onoho dominujícího egoistického archetypového dramatu, přesvědčený, že je ten lepší, svatější, duchovnější, osvícenější, světlejší, zasvěcenější, vibruje na vyšších vibracích, žije ve vyšších dimenzích – a to všechno protože je součástí dané církve, společenství, duchovního systému, tajné nauky, tajného spolku a následuje právě toho jediného správného mistra, velmistra, velekněze, vele-osviceného, vele-zasvěceného…
A tak v průběhu staletí vznikly tady na “naší straně” a i tam na “druhé straně” mentální sféry, které by se daly nejlépe přirovnat k něčemu jako jsou úly, mraveniště či hnízda divokých včel. Každopádně to v sobě mělo silnou hmyzí symboliku, když jsme se s tím mohli setkat v procesech v rozšířeném vědomí.
Ale nebyly to nijak pěkné útvary. Bylo v tom opravdu hodně energie zaměřené na manipulaci a ovládání jak lidí, tak ale hlavně osudu. Takový útvar měl vždy velice silnou hierarchii. Byla to “pyramidová hra” se vším všudy. Každá duše tu přispívala svou mentální energii a čím výše v hierarchii, tím více se z toho profitovalo. A to reinkarnačně doslova…
Ke každému takovému systému pak patřila i různá “pekla” pro ty nehodné, kteří potřebují ponaučení. Z nich se bytosti mohly “osvobodit” jen pokud “konečně pochopily” a podřídily se hierarchii a fungování takového “nejsvětlejšího a nejpozitivnějšího” společenství.
Všechny tyhle systémy byly založené na jednoduchém pravidlu – všechno dobro a výhody pro nás, ty “správné a dobré” a všechno zlo a tresty pro ty “odpadlé, temné a zlé”. Což jsou obvykle všichni ostatní… A také se na ty mimo systém vrhala niterná traumata, to aby ti “dobří a vyspělí” nemuseli “trpět”. Říkalo se tomu “očistit se od temnoty a zla” – hezky se to vytěsnilo a posílalo energeticky na ty okolo…
Existovaly různé verze těchto podivných hnízd-kokonů. Některé velmi sofistikované, jiné velice jednoduché. V jednom procesu jsme mohli nahlédnout jeden takový velmi přímočaře fungující systém, který své cíle nijak nezakrýval nějakým “duchovnem”, naopak stavěl na odiv prostou chtivost a lačnost. Bylo to něco jako velice dekadentní a opulentní orgastická reinkarnační hostina.
Byl to velice prazvláštní svět bytostí, které se ukrutně bály jakéhokoliv osudového utrpení a tak společně vytvořily businessově zaměřený reinkarnační systém, ve kterém si navzájem magicky zajišťovaly opakování pouze a jen těch prožitků, které považovaly za správné a pěkné a bránily se navzájem a společně proti “zlému osudu”, který by je mohl “uvrhnout” do prožitků, které rozhodně nechtěly.
A tenhle, až značně naivně nic neskrývající reinkarnační svět nejnázorněji ukazoval, jak vlastně vnitřně fungovaly i ty všechny ostatní, ty zahalené do velkých slov a podpořené všemožnými “svatými texty”. Všem šlo o totéž, všichni chtěli všechno dobro a výhody pro sebe a už nikdy žádné “utrpení”…
Což je samozřejmě pochopitelné, ale jak nám ukazovaly různé prožitky v rozšířeném vědomí, my lidé potřebujeme hluboce prožít a pochopit všemožné archetypy a děje a jen díky tomu se ponaučíme a také obohatíme a to nás nakonec doopravdy naplňuje. A to byl druhý aspekt všech těch podivných sfér reinkarnačních hnízd-mravenišť.
Bytosti, které se v těch systémech držely už dlouhou dobu, postupně začaly propadat doslova nudě a prázdnotě. Stále jen dokola odžívaly ty podle nich “nejlepší” osudové prožitky, stále se v různých podobách věnovaly tomu svému “jedinému správnému duchovnu” či businessu, ale už to všechno znaly, už v tom nenacházely nic nového, už je to vlastně nudilo. A hlavně stále více a více viděly, že žádné “konečné vítězství jediné správné pravdy” vlastně neexistuje. A proto se pak oddávaly všemožným drogám a jakýmkoliv ztřeštěnostem, které by je z té ukrutné nudy alespoň na chvíli vytrhly…
V jednom procesu v rozšířeném vědomí jsme pak mohli nahlédnout rozpad těchto všech zotročujících a doslova “oblbujících” struktur. Ať už těch “duchovních” a nebo těch “businessových”. Nic netrvá věčně. Archetypové drama se mění. Ani staleté či tisícileté nauky a systémy téhle změně nemohou odolat.
A po té dlouhé době byly už všechny tyhle struktury v postatě naprosto dekadentní a bezvýchodné a plné nudy a prázdnoty. I dějiny už mnohokrát ukázaly, že na konci každé “jediné správné veliké myšlenky”, za kterou se leckdy i po staletí a tisíciletí umíralo a bojovalo a zabíjelo a ničilo, ale hlavně kradlo a ovládalo a manipulovalo a znásilňovalo a trestalo, je nakonec vždy znechucení a beznaděj. Takže jsme měli dojem, že se vlastně nakonec všem uleví, když to teď konečně skončí… A za nějaký čas pak přijde postupně i pochopení a ponaučení…
No a to je všechno. V egoistické době byl všechno egoistický business. A na nějakou dobu ovládl i reinkarnaci a karmu. Samozřejmě, že když se gumička hodně napne, tak pak pěkně “šlehne” nazpátek. To teď nejspíš pocítí mnozí, hlavně ti, kteří těmto vyhraněným deformovaným reinkarnačním sférám vládli. Ale ono i tohle přejde, uklidní se to a nové archetypy nám umožní začít dělat věci poněkud jinak a doufejme že mnohem lépe…
