Bypass nejenom spirituální či psychedelický

Jak už bylo řečeno – pokud se integrace neprovede pořádně a do hloubky, může se člověk snadno dostat do velmi zvláštního stavu duše a mysli, ve kterém se začne vzdalovat od „běžné reality“. Nejdříve to bylo pozorováno u lidí věnujících se duchovnímu hledání, proto to v psychologii dostalo název „spirituální bypass“. Hodně stručně řečeno je to tendence vyhýbat se řešení nevyřešených emocionálních či psychologických problémů či uhýbání od zodpovědnosti pod záminkou „být pozitivní“, „být spirituální“ apod. Dotyčný se obvykle cítí být „jiný“ či „více spirituální“ než jeho okolí a cíleně vyhledává různé aktivity, které podle něj dále zvyšují jeho spiritualitu.

Bylo o tom napsáno dost článků a knih a natočeno hodně videí na youtube a jejich autoři – někteří s jistou ne příliš skrývanou nadřazeností – radí oněm „spirituálně bypassujícím nešťastníkům“, jak z téhle situace ven. Když jsem některé tyhle „důležitě“ radící jedince poslouchal, nemohl jsem se ubránit myšlence, jestli si náhodou dotyčný těmito „důležitými radami“ taky něco svého nevyřešeného zrovna nebypassuje…

Existuje také výraz „psychedelický bypass“, který popisuje něco podobného u psychonautů. Spirituala a psychedelika spolu často natolik souvisí, že vlastně jde spíše jen „chemickou formu“ téhož. Dotyčný psychonaut pak obvykle „bypassuje“ opakovaným častým tripováním a vyhledáváním aktivit souvisejícím s „psychedelickým stylem života“, což pak v jeho niterných pocitech dále zvyšuje jeho „psychedelické naladění“.

V kapitole věnované alkoholu jsem popisoval, jak lidé s velice pokročilou závislostí na alkoholu vyprávěli, že nechtějí vystřízlivět, že nedokážou být střízliví, protože nejsou schopni čelit tomu co prožili či právě prožívají. To je přece bypass. Takže spirituální bypass by se dal popsat i jako snaha „nevystřízlivět z duchovního opojení“. A psychedelický bypass jako snaha „nevystřízlivět z psychedelického stavu vědomí“…

Také jsem si něčím takovým prošel a moje období „osvíceného spočívání v nadhledu na věcmi všedními“ pak rázně ukončily potřeby praktického života a nutnost chtíc nechtíc jim čelit. Nebylo to právě příjemné, bylo to jako skok z krásného snu do opravdu špatného tripu…

Jenže právě díky této zkušenosti jsem si začal více všímat toho, že úplně stejné „bypassování“ existuje v mnoha jiných podobách – zdaleka ne jen ve spirituálně-psychedelické oblasti. Problém je spíše v tom, že spiritualita je natolik cizí naší dnešní konzumní materialistické společnosti, že zde vnímáme největší rozpor. Naopak jiné formy „bypassování“ považuje naše kultura za přijatelné a leckteré dokonce za žádoucí.

Takže – podle mého názoru – úplně stejně může člověk „bypassovat“ věnujíc se urputně aktivně nějaké jiné činnosti, kvůli které se začne nejen cítit jako „jiný a lepší“ než jeho okolí, ale hlavně se dostane do zvláštního stavu mysli, kdy ho ovládá „velké nadšení“ a každodenní starosti ho „nezajímají“…. Platí to pro sport, platí to pro uměleckou činnost, ale platí to také i pro zaměstnání a podnikání…

Viděl jsem mnoho lidí, kteří se „vyhýbali řešení svých nevyřešených emocionálních či psychologických problémů či uhýbali od zodpovědnosti každodenního života“ pod záminkou důležitosti jejich práce, případně s cílem co nejvíce zbohatnout na podnikání. A chovali se přitom naprosto stejně jako jejich „spirituálně bypassující“ sousedé. Podobně rozzářené oči, podobné udržování se pouze v rámci jejich aktivit a z toho plynoucí podobně úzce zaměřené vidění světa, podobné vyhledávání akcí, na nichž se potkávali s podobně „bypassujícími“ lidmi. Setkání podnikatelů diskutujících o start-up-ech se velmi podobá spirituálním workshopům – ale chápu, že obě strany toto srovnání budou nejspíš odmítat, protože se obvykle navzájem vnímají jako dva neslučitelné protipóly.

Velmi oblíbená forma „bypassování“ nepříjemné reality jsou také například dovolené – někteří naší známí jezdí vícekrát do roka na dovolenou a jejich heslem je „když skončí jedna dovolená, je potřeba se začít těšit na další a hned ji začít připravovat“. Jedni jsou dokonce takoví přeborníci, že jsou prakticky každý měsíc aspoň týden u moře. No jo, mají na to ty možnosti, tak si „bypassují“ realitu jak to jen jde.

Takže mám dojem, že by bylo potřeba začít mluvit také o „podnikatelském bypassu“, „workohlickém bypassu“ a jak už jsem psal výše, tak i o „televizním bypassu“ a také „dovolenkářském bypassu“. Určitě sem patří i „patologické nakupování“. Chování lidí při všech těchto činnostech je ve své podstatě úplně stejné a řekl bych, že i chemie mozku je v takových případech stejná. A i tihle lidé pak v určitém okamžiku rovněž musí chtíc nechtíc začít čelit problémům, které tímto způsobem odsouvali a ignorovali. Celá naše „vyspělá“ civilizace, neustále se ženoucí za novými prožitky se jednoho dne bude muset zastavit a začít integrovat vše do té doby prožité a nebude to zpočátku právě příjemné…