V arabském světě je alkohol podle pouček Koránu ve většině případů zakázán, ale jak to tak bývá, každý zákaz se obchází. Ptal jsem se na to v naší firmě jedné kolegyně, která pochází z Egypta. Ta mi popisovala, že chudí lidé tento zákaz striktně dodržují a vyžadují jeho dodržování, ale pro bohaté jsou v obchodních centrech speciální obchody „za plentou“ – asi tak jako naše „sex-shopy“ – a tam za plentou si mohou koupit alkoholu kolik chtějí.

V západní kultuře se okolo alkoholu vytvořil mýtus „lubrikantu sociálních vztahů“ a „léku na mindráky všeho druhu“. Reklamy na alkohol podle odborníků na tuto oblast prý obsahují řadu skrytých podprahových sdělení a symbolů působících na naše základní instinkty. Obvykle mají silný sexuální podtext a alkohol bývá v reklamách spojován s mládím, krásou, dobrou náladou, postojem „být nad věcí“. Na internetu je možno na toto téma najít mnoho textů.

Je smutnou pravdou, že Česko má neuvěřitelně vysokou spotřebu alkoholu, jednu z nejvyšších na světě a také neobvykle vysokou společenskou toleranci vůči jeho nadměrnému veřejnému popíjení. V extrémní podobě jsem to zažil v mládí ještě za dob socialismu, když jsem vyrůstal v Ostravě.

Těžká každodenní práce v dolech, v hutích a v železárnách v extrémních život ohrožujících podmínkách vedla k tomu, že na Ostravsku byla také naprosto extrémní spotřeba alkoholu a silně opilé lidí bylo možno potkat na ulicích v kteroukoliv denní dobu už časného rána, protože všechny tyto provozy pracovaly nepřetržitě na tři směny. Samozřejmě, že celý tento gigantický problém byl přehlížen a bagatelizován.

Už tehdy jsem si také všiml faktu, že alkohol působil na ženy mnohem hůře než na muže. Degradace osobnosti žen-alkoholiček, kterých bylo na Ostravsku hodně, byla v mnoha případech úplně kolosální. Pochopil jsem to až mnohem později, když jsem se dočetl o rozdílech v mozkové aktivitě mužů a žen. Probíral jsem to tu v předchozích kapitolách. „Typicky mužské“ vědomí je poměrně omezené a úzce zaměřené, takže muži jsou zvyklí fungovat v „zúženém“ vědomí, ale ženy ne. U žen je degradace osobnosti pod vlivem alkoholu opravdu velice markantní – „zúžené“ myšlení je jim bytostně cizí. Ženy-alkoholičky se tak postupně měnily v jakousi velice tragickou „maskulinní“ karikaturu své původní osobnosti.