Ověřil jsem si u sebe i u druhých, že účinek psychedelických látek není ani zdaleka „objektivně zaručený a předvídatelný“ ale že naopak zcela závisí na našich vědomých i nevědomých přáních a postojích. Já vím, že o tom všem už dávno psal Stanislav Grof a další autoři, ale jedna věc je číst o tom a něco jiného je opravdu si to uvědomit a jednat podle toho… Je například dobře známo, že pokud má člověk z tripu obavu, tak dokáže velice úspěšně blokovat i opravdu velké dávky psychedelik. Při sdíleních o tom lidé mluvili opakovaně. Slyšel jsem pak věty jako „já asi mám rezistenci vůči houbičkám“ a nebo „na mě ayahuasca nějak nepůsobí“ a nebo „já si musím brát opravdu velké dávky psychedelik, aby to na mě mělo vůbec nějaký účinek“… Ano, opravdu se to stává, ale tím hlavním důvodem, jak jsem mohl opakovaně vidět, jsou niterné obavy a odmítání a nikoliv „fyziologická rezistence“. Protože když pak takový člověk postupně získává stále větší důvěru v tyto substance, tak i „rezistence“ najednou mizí… Dokud se ale člověk bojí tripu, dokud má strach z toho co by mu substance mohla z nitra vyplavit a nebo se děsí možnosti, že by se z dané látky mohl „zbláznit“ a či dostat „psychózu“, že by se „někde ztratil a nenašel cestu zpět“, pak opravdu dokáže silou svého přesvědčení účinek látky až zcela zablokovat. Stejně tak existují lidí, kteří jsou přesvědčeni, že na ně holotropní dýchání „vůbec nepůsobí“ a je to ten samý problém. Mají obavu a proto účinku této techniky vzdorují. Strach ale může být ukrytý na různých úrovních vědomí i nevědomí. Nestačí být rádoby odhodlaný v povrchovém vědomí, ale přitom mít před tripem silný nejistý pocit někde uvnitř…
Je to jednoduché – pokud s tím dotyčná osoba na niterné úrovni nesouhlasí, pokud tomu není „otevřená“, tak se žádné „vyplavování traumat“, „spirituální smrt a znovuzrození“, ba ani nějaké barvité vize nedostaví. A co to je jiného, toto blokování a vzdorování, než aktivní práce s vlastním vědomím, že? Akorát že je v těchto případech prováděná obvykle na hlubší nevědomé úrovni skrze strach. Stejně tak se dají selektivně blokovat nějaká opravdu citlivá témata. Například téma smrti a nebo možnost existence minulých životů. Někteří lidé nic takového v tripech či při dýchání nikdy nezažili a ani o tom většinou nechtějí slyšet od ostatních. Prostě tato témata ve své současné životní fázi nejsou schopni přijmout a tak se od nich izolují všemožnými způsoby…
Ale na druhou stranu existují i lidé, kteří mají k psychedelikům tak absolutní důvěru a tak se dovedou vědomě „otevřít účinku látky“, že se bez problémů dostanou do silného tripu i na malém množství substance. A stejně tak jsou schopni přijmout i opravdu velice náročná až děsivá témata a správně je zpracovat a ponaučit se z nich. Je to tedy všechno opět o aktivní práci s vlastním vědomím a otevření svého nitra tématům a ne o „objektivním účinku látky“. Látka je tu pouze jako nástroj a na nás záleží jak ho použijeme.
Proto také pokud někdo úporně označuje tyto látky a techniky za „berličku“ ve smyslu, že někomu dají něco nezaslouženě či bez práce, tak jen demonstruje svou naprostou neznalost v této oblasti. Bez vlastního niterného chtění a přičinění to opravdu nejde. Pokud mají tyto substance nějak pomoci a něco ukázat, tak to jde jedině tehdy když už je člověk na něco takového niterně připravený a chce to přijmout. Psychedelikum není žádný „instantní učitel“ a rozhodně neudělá nic za nás.
Jak rozdílné účinky mohou tyto látky navodit, se názorně ukázalo v 50. a 60. letech, kdy různí vědci při výzkumech v této oblasti docházeli k velice paradoxním výsledkům, které se až navzájem popíraly. Proto také vzniklo tolik rozličných a odporujících si názvů pro tyto substance. Stanislav Grof to popsal tak, že když s těmito látkami experimentovali „freudiáni“, tak výsledky jasně potvrzovaly teorie Sigmunda Freuda. Když experimenty prováděli „jungiáni“, tak si pro změnu potvrdili teorie Carla Gustava Junga. A když chtěl nějaký psychiatr zjistit, jestli psychedelika navozují stavy psychózy, tak samozřejmě i on vyzkoumal to, co hledal. Jeho pokusné subjekty opravdu prožívaly na psychedelikách ty správné psychotické stavy a tak tito vědci pak plným právem označovali tyto substance slovem „psychotomimetika“ – tedy látky napodobující psychotické stavy…
Bylo kolem toho někdy i dost emocí a dohadů ohledně otázky, kdo to „dělá správně“ a kdo ne, ale přitom vlastně měli pravdu všichni. Psychedelika prostě lidem umožnila vstoupit přesně do toho stavu vědomí, který si oni aktivně přáli. Proto také existuje taková široká paleta prožitků i „neprožitků“ s těmito látkami. A nic z toho není ani „správné“ ani „nesprávné“. Britský výzkumník Humphry Osmond se tedy opravdu trefil, když tyto substance pojmenoval psychedelika – látky „vyjevující vědomí“. Naše niterná přání a strachy, naše otevřenost a přijetí či uzavřenost a zablokování jsou jimi jasně ukázány…
Bohužel ale toto si ve své dosavadní pasivitě při práci se stavy vědomí ne vždy umíme uvědomit a mnohdy očekáváme, že psychedelika nebo holotropní dýchání udělají nějakou práci „za nás“, bez naší aktivní účasti a nebo dokonce proti našemu niternému odmítání. Ale tak to opravdu nefunguje. Však jsem to slyšel opakovaně od různých lidí – „vzal jsem si velkou dávku abych zažil smrt ega, ale nic se nestalo, asi si budu příště muset dát ještě víc“… A nebo „měl jsem opravdu hodně tripů, ale ani jeden o smrti“… Ono opravdu záleží na našem niterném přístupu, přání a otevřenosti… Proto také můžeme slyšet, že někdo se „vůbec nezměnil“ ani po létech meditací či po řadě psychedelických tripů či po mnoha workshopech holotropního dýchání. „On byl i několikrát na žábě, ale pořád to vypadá, že to s ním nic neudělalo…“ No jak jinak – nic to to s ním neudělalo, protože sám nechtěl…
Všechny tyto aktivity totiž může člověk dělat i jen jako jakýsi „wellness“. Trochu „upustí vnitřní přetlak“, poléčí ta nejpalčivější traumata, která se už opravdu derou na povrch, užije si společnosti stejně zaměřených lidí ale od skutečné hlubinné práce si drží bezpečný odstup. Lze tedy opravdu dlouhé roky chodit na kursy meditací, spirituální setkání, pobyty ve tmě a nebo jezdit na psychedelické či holotropní workshopy bez nějakého většího niterného pokroku.
Dokud sami aktivně nechceme uskutečnit hlubinnou změnu v sobě, tak se nikam nepohneme. A je úplně jedno zda následujeme nějakého „vyhlášeného mistra“ a nebo jezdíme na „opravdu dobré“ psychedelické či holotropní retreaty s nějakým slavným šamanem či terapeutem. Pokud si vědomě nepřejeme svou niternou změnu, tak se léčíme jen „na povrchu“, v podstatě se takto „udržujeme funkční“ v tomto našem zvláštním světě, ale v nitru se nám nic moc nezmění. A tím pádem se nemění ani svět… Tedy žádná berlička neexistuje, stejně jako žádné „zaručené osvícení od velkého mistra“ neexistuje a ani žádné „spasení z venku“ neexistuje. Bez naší aktivní niterné práce ve vědomí i podvědomí to opravdu nejde…
