Zkoumání lidského vědomí je fascinující dobrodružství, při kterém se dostáváme opravdu až za hranice dosavadních materialistických vědeckých paradigmat. Do oblastí, v nichž už se starými mechanistickými názory nevystačíme. Není se tedy co divit, že je na tyto otázky pohlíženo různými lidmi velice rozdílně a tak je tu možno najít neuvěřitelné spektrum hypotéz. Od naprostého lpění na hmotě a popírání samotné existence vědomí až po přesvědčení, že všechno je jen čisté vědomí a žádná pevná hmota vlastně ani neexistuje.
Někdy jsou debaty o těchto otázkách velice podnětné. Ale jindy se bohužel mezi sebou dohadují majitelé „jediných správných pravd”. A to už se pak debata netočí kolem otázek vědomí jako spíše kolem sebevědomí a osobního egoismu. Avšak ego je jen velmi malá část komplexního systému našeho vědomí. V naší moderní době bohužel stále nechápeme skutečné rozměry lidského vědomí. A tak našemu osobnímu egu přikládáme pořád ještě přehnaně velký význam. Celá naše moderní civilizace je na tomto postoji založená. Věnujeme velmi mnoho času a úsilí uspokojování nejrůznějších našich egoistických přání, které považujeme za to nejdůležitější v celém vesmíru.
Ale aby to nevyznělo špatně. Nechci zde lacině brojit proti egoismu. Necítím se být majitelem nějaké jediné správné pravdy. Avšak moje prožitky z psychedelických tripů a z holotropního dýchání mě naučily, že osobní egoistická zkušenost prožívaná v běžném denním vědomí je velice omezená. A nebylo by moudré považovat ji za „jediné skutečně objektivní a správné poznání”. Krátkozrakost tohoto přístupu už dnes doslova bije do očí. Pokud to ovšem chceme vidět. Bohužel, právě kvůli vlastnímu „nebetyčně důležitému” egu, a strachu z jiných stavů vědomí, tyto problémy mnohdy ze všech sil opravdu vidět nechceme.
Právě proto považuji za důležité připomínat, že existuje mnoho způsobů prožívání vědomí. Naše moderní západní civilizace se doslova upnula k velmi omezenému, převážně maskulinně a analyticky rozumově zaměřenému vědomí jako k jedinému „správnému”. Vše se snažíme řešit čistě rozumově. Vše se snažíme mít pod kontrolou našeho rozumu. Avšak tento způsob prožívání vědomí trpí tunelovým viděním a není schopen obsáhnout širší souvislosti. My to ale bohužel odmítáme chápat a všechny ostatní způsoby prožívání vědomí zavrhujeme nebo alespoň ignorujeme.
Právě proto jsme s mojí ženou v naši první knize snažili ukázat, že existuje více způsobů prožívání vědomí a také že existují i rozdíly v tom, jaké vědomí mají muži a jaké ženy. Zdá se například, že ženy obecně prožívají většinou mnohem rozšířenější formu vědomí než muži a jsou schopny chápat mnohem širší souvislosti. A jejich běžné denní vědomí se proto více blíží tomu, co psychonauté obvykle nazývají „rozšířené vědomí”. Právě proto je „ženský způsob myšlení” pro muže s jejich obvykle více „tunelovým myšlením” leckdy tolik nepochopitelný…
Běžné denní vědomí každopádně všichni dobře známe. Avšak velmi pravděpodobně jsme už každý z nás alespoň jednou zažili nějaký vnor do „rozšířeného vědomí”. Ať už samovolný, například v přírodě a nebo záměrně vyvolaný holotropním dýcháním či psychedelickými látkami. V takovém vnoru se dá prožít ledacos a právě těmto prožitkům v rozšířeném vědomí je věnována tato kniha…