Náboženské zpěvy si zaslouží samostatnou kapitolku. Tento druh umění je totiž záměrně komponován s cílem ovlivnit vědomí lidí a umožnit jim prožitek „posvátna“. Tyto zpěvy tak zvaně „oslavují Boha“ respektive „dávají prožitek božství“. Posuzováno striktně z pozice materialisticky orientovaného maskulinního rozumového analytického vědomí to samozřejmě zní jako nesmysl a tak bývají tyto formulace nahlíženy velmi posměšně. Avšak posuzováno z pohledu transpersonálního, umožňují lidem tyto zpěvy dostat se do jiných stavů vědomí a tím vlastně opravdu „prožít božské vědomí“.
Ve středomoří a na blízkém Východě existuje Súfijské náboženství, které dnes sice obvykle považujeme za islámskou sektu, ale ve skutečnosti zřejmě se jedná o samostatný náboženský směr, který údajně vychází z tradice Gnosticismu. Gnostikové kladli důraz na osobní spirituální poznání (gnosis) a odmítali poslouchat „církevní autority“. V souladu s tím Sufisté vypracovali různé techniky navozující změněné stavy vědomí.
Súfijské zpěvy-modlitby jsou velice pozoruhodné a některé z nich se velmi podobají holotropnímu dýchání. Tyto zpěvy umožňují účastníkům obřadu dostat se do stavu holotropního vědomí a získat tak osobní spirituální prožitek. Súfijské zpěvy jsou vlastně velmi pokročilé dechové techniky. Texty jsou velmi jednoduché, v zásadě se prozpěvuje stále opakovaně stejná krátká modlitba a pozornost zpěváků se soustředí na dech. Zpěvy jsou na začátku pomalé a táhlé a spíše meditativní. Pomalá fáze trvá zhruba prvních deset minut, pak se ale postupně zrychluje, zpěváci dýchají stále intenzivněji, dostávají se postupně více a více do transu, na konci jsou zpěvy už velmi rychlé a pak najednou všichni utichnou. V nastálém klidu se jejich vědomí velice rychle dostane do rozšířeného stavu a účastníci obřadu takto dosáhnou opravdu intenzivního osobního spirituálního prožitku. Tento postup opakují znovu a znovu a postupně se tak dostávají do stále silnějšího změněného stavu vědomí.
V indické hinduistické tradici existují velice podobné cyklické zpěvy manter – tzv. „kirtan“. Pokud jste někdy slyšeli stoupence hnutí Hare Krishna prozpěvovat stále dokola „Hare Krishna Hare Rama“ za zvuků rytmické hudby, tak přesně o takové zpěvy se jedná. Při hlubokém ponoření se do zpěvu a dechu se tito lidé dostávají do „svatého vytržení“, tedy do různě silného holotropního vědomí.
V naší evropské tradici známe velice dobře tak zvaný „Gregoriánský chorál“. I v tomto případě se jedná o táhlé cyklické prozpěvování modliteb. Prozpěvování je velice pomalé, často se velmi dlouho prozpěvují jednotlivé slabiky, zpěváci se takto dostávají do velmi meditativního stavu vědomí.
