V běžné řeči stále používáme mnoho slov, která mají mnohem zajímavější kořeny než si často vůbec dovedeme představit. A také zároveň svědčí o tom, že i minulost lidstva zřejmě byla zajímavější, než jak je nám dnes vysvětlována.
Jedním takovým příkladem je notoricky známé slovo „entusiasmus“, které dnes již chápeme zcela automaticky ve významu nadšení pro něco a nebo někdy až v poněkud pejorativním významu jako označení pro člověka, který se věnuje něčemu, co by ostatní nedělali, protože je to nevděčné nebo nevýhodné.
Ale původ tohoto slova svědčí o tom, že dříve mělo spojitost se změněnými stavy vědomí. Protože slovo entusiasmus je odvozeno z řeckého výrazu „enthúsios“, což znamená „naplněný božským vědomím“. Podle Wikipedie dokonce existovala náboženská sekta, která sama sebe označovala názvem „Entusiasté“ a ti se snažili neustálými modlitbami a askezí dosahovat „inspirace Duchem Svatým“, tj. „božských“ stavů vědomí. Tyto změněné stavy vědomí byly vždy přisuzovány jasnovidcům, prorokům či věštkyním. Proto takoví lidé byli vždy vpravdě „entuziasté“ v původní významu toho slova – byli „naplnění božským vědomím“.
Podobné je to se slovem „extáze“ – pochází z řeckého slova ἔκστασις [ékstasis] a v původním významu označuje stav vystoupení z těla, stav nevnímání okolí svými smysly, stav „svatého vytržení“ apod. Tedy opět změněný stav vědomí. Proto tento výraz použil i rumunský historik náboženství Mircea Eliade pro svou definici šamanismu – je to podle něj „prastará technika extáze“.
A stejné to bylo původně i se slovem „intuice“. Dnes se intuice obvykle chápe jako „náhlý vhled“ či „bleskové pochopení“ a je tendence vysvětlovat ji zkušenostmi a předchozím „usilovným přemýšlením o problému“. Ale ve středověké angličtině prý toto slovo označovalo „duchovní vhled“ nebo „bleskovou spirituální komunikaci“. Tedy možná něco jako krátký intenzivní vnor do rozšířeného vědomí.
