Toto je velice zajímavá umělecká forma, která má rovněž velký vliv na stav vědomí, ale dnes už je téměř zapomenutá a věnují se jí už jen milovníci historie. Dnešní poezie je většinou založená na rýmujících se slovech na koncích vět, případně ta moderní se už téměř ani nerýmuje. Ale v antickém světě měla poezie úplně jinou podobu, jednalo se mnohem více o zpěvy než o přednes básní, tak jak ho známe dnes. Této formě poezie se říká „časomíra“ nebo též „hexametr“ a spočívá v pravidelném rytmu střídání délky slabik. Moderní jazyky se pro ni většinou nehodí, ale na YouTube je možno najít videa s časoměrnou poezií ve staré řečtině a latině.
Poezie byla komponována a prozpěvovala se ve stále stejném rytmu a byla doprovázena stejně pravidelnou rytmickou hudbou bubnů, činelů, harfy apod. Když se zaposloucháte do přednesu například Homérovy Iliady s doprovodem odpovídající hudby, zjistíte brzy, že má téměř hypnotizující vliv a nalaďuje člověka do slavnostního vznešeného stavu mysli. Taková časoměrná epická poezie, opěvující velké hrdiny řecké historie, musela mít nepochybně silný inspirativní vliv na posluchače a řekl bych je vnitřně burcovala k touze vykonat také takové velké činy.
Jiným příkladem jsou časoměrné milostné básně řecké básnířky Sapfó – prozpěvované táhlým rytmem v řečtině vyvolávají velmi příjemné naladění a mám dojem, že musely přispívat ke zvyšování erotické touhy. Poslouchal jsem také ukázku z řeckých písní pro bakchanálie, což byly antické orgastické oslavy boha vína a extáze Bakchuse. Poezie byla doprovázená brnkáním na strunný nástroj a po chvíli jsem se dostal až do slabého extatického stavu vnímání.
Dá se určitě předpokládat, že antické náboženské zpěvy také používaly tuto techniku, takže za doprovodu rytmické hudby v chrámovém prostoru vytvářející ozvěny, musely mít takové společně zpívané obřadní texty na přítomné opravdu velice silný vliv. A pokud se k tomu ještě pálily nějaké byliny – jak to dodnes děláme s kadidlem – tak věřím, že jejich tehdejší obřady musely uvádět lidi do opravdu silné extáze a dávaly jim doopravdy prožít „kontakt s božstvím“. A odhadoval bych, že nějaké podobné techniky se používaly i ve starém Egyptě – protože staří Řekové zřejmě plynule pokračovali v tom, co se naučili právě v Egyptě. Staré kultury tedy nejspíš znaly mnoho zajímavých způsobů jak vyvolávat změněné stavy vědomí a používaly je velmi hojně…
