Každý víme z vlastní zkušenosti, že existují různé druhy vědomí. Všichni dobře známe naše běžné denní „praktické“ vědomí, zaměřené na analýzu a řešení problémů a potom snové vědomí, které zažíváme ve spánku. Mnozí jsme také zažili nějakou nemoc s horečkou a v tom stavu jsme prožívali vědomí, které nebylo tak úplně ani to normální denní analytické ani to spánkové. Někdy bývá takové „horečkové“ vědomí doprovázeno i zmatenými vizemi, případně sluchovými halucinacemi.
Ale i běžné denní vědomí mohou různí lidé prožívat různě. Naše západní kultura je hodně maskulinně orientovaná. V další kapitole najdete srovnání fungování „typicky mužského“ a „typicky ženského“ mozku. Z tohoto srovnání vyplývá, že muži prožívají trochu jiné běžné denní vědomí, než ženy. Mužské „normální“ vědomí je úžeji zaměřené, více analytické a více soustředěné na řešení konkrétního problému. Kdežto „normální“ vědomí žen je obvykle více pocitové a zahrnuje komplexnější souvislosti. Však také muži často lamentuji, že je pro ně nepochopitelné, jak vlastně ženy uvažují…
Naše západní kultura se v posledních staletích doslova „upnula“ na úzce zaměřené analytické maskulinní vědomí a vše se snažíme řešit rozumově, jak se říká, snažíme se mít „vše pod kontrolou“. Ale toto vědomí je hodně „selektivní“ – má tendenci ignorovat komplexní problémy, protože tyto jsou „příliš široké“ a tak mají lidé, kteří jsou závislí pouze na tomto druhu vědomí, snahu složité problémy zjednodušovat či přímo bagatelizovat – a to proto, že si s nimi nevědí rady právě pro jejich komplexnost. A jak už to bývá, ty nejzávažnější problémy jsou obvykle zcela nad síly tohoto zjednodušujícího analytického přístupu. Často se pak řeší nějaký zástupný problém a nebo se skutečné problémy a jejich příčiny prostě ignorují a neřeší se nic… Platí to i pro naše niterné problémy – ty jsou většinou plné citových prožitků ukrytých v bludišti podvědomí a tak se nedají jednoduše uchopit rozumovou analýzou.
Pravda, Sigmund Freud se o to pokusil – snažil se psychické problémy „zdolat“ rozumovou analýzou a přesně v duchu analytického myšlení se také snažil všechny problémy co nejvíce zredukovat a vysvětlovat je hlavně v sexuálním maskulinním podtextu. Postupně na tomto základu vznikly různé psychoanalytické školy. Avšak jak říká Stanislav Grof, který tuto problematiku studoval v rámci své profese psychiatra – ačkoliv se všechny tváří silně rozumově-vědecky a všechny nabízí svá řešení problémů, tak ve skutečnosti si mnohdy navzájem hodně odporují. Každá z nich analyzuje, zjednodušuje a vysvětluje psychické problémy trochu jinak a společné mají to, že pokroku u pacientů dosahují jen velmi pomalu.
Dalším příkladem snahy zkoumat psychiku čistě rozumově analyticky je behaviorismus. Jeho snahou je zredukovat celou otázku lidské psyché čistě na „objektivní“ studium jednoduchých situací typu „podnět = reakce“. A protože zkoumání mnohých těchto situací na lidech bylo shledáno neetickým – například pokusy s vyvoláním strachu a pláče u malých dětí – přešel tento směr postupně ke zkoumání chování zvířat. Však také současná manželka Stanislava Grofa, Brigitte Grof, si ve své přednášce na Mezinárodní transpersonální konferenci v Praze v roce 2017 posteskla, že během svého studia psychologie byla velice zklamaná, když zjistila, že tento obor se věnuje více studiu krys než lidí.
Behavioristé postupně vypracovali celou řadu modelových pokusů se zvířaty a na jejich základě se snažili vyvozovat závěry o chování lidí. Hlavní myšlenkou stoupenců tohoto směru bylo učinit z psychologie „exaktní objektivní vědu“ a tak začali pohlížet na lidskou psyché jako na jakýsi mechanický stroj, který funguje striktně na základě podnětů z okolí. Zcela odmítali například myšlenku zděděných vrozených schopností. Tento směr postupně prošel dalším vývojem ale i tak se v něm nevěnuje příliš pozornost různým stavům vědomí, protože „stavy vědomí“ jsou velice subjektivní záležitost a nedají se „objektivně měřit“ materialistickými postupy. Behavioristé mohou maximálně zkoumat, jak člověk v jiném stavu vědomí reaguje na vnější podněty. Avšak naprosto ignorují jeho vnitřní prožitky.
