“Vyhrát je to jediné na čem doopravdy záleží”
(Henry Sanders – fotbalový trenér)
Při našich vnorech do rozšířeného vědomí jsme mohli sami na sobě prožít všelijaká traumata a bolesti a strachy a deprese, které jsou přímo způsobena honbou za osobní důležitostí, úspěchem a vítězením. “Náboženství Vítězení” je tak ukrutně silná víra, a “vítězové” jsou v ní tak nesmyslně glorifikováni, že se lidé kvůli “zvítězení” uchylují k různým zkratkám, jako jsou třeba bypassy a narcismus…
V posledních letech se hodně mluví o narcismu. Vynořilo se mnoho textů a videí, v nichž je narcismus odhalován, ba přímo až doslova pitván “na kost”. A někteří autoři to dělají s patřičnou dávkou egoistické nadřazenosti. Oni jsou ti, kteří světu “odhalují narcisty”… Tihle “odhalovači narcistů” se vlastně sami chovají velmi narcisticky. Konec konců, to je právě jedna z technik, které prý narcisté rádi používají. Poukazují na problémy a chyby druhých a oni sami jsou pak ti správní.
Každopádně “odhalovači” dávají jednoznačně najevo, že na ně si narcisté “nepřijdou”, že oni doslova “vyhráli nad narcisty” a vidí jim až “na dno” jejich narcistické duše… Jenomže tohle je přece ale ta nejniternější podstata samotného narcismu. Být vítězem… Všechny svoje bolesti a strachy a traumata narcisté prostě přeskočí. Jsem vítěz, jsem nejlepší, jsem nejdokonalejší a je to tak a nenechám si to vzít. Narcismus je prostě jen další bypass. Rychlá zkratka k vítězství, urputná snaha vyhnout se vnitřnímu strádání z “porážek”…
Všechno je krásné a dokonalé a já jsem vítěz, jsem ten nejlepší, prostě to tak je, protože to tak musí být a to za jakoukoliv cenu a musím vyhrát naprosto nad všemi – jedině já musím být ten “jediný vítěz”. A abych toho dosáhl, tak udělám cokoliv. A hlavně musím neustále dávat najevo, že já už jsem ten “naprostý vítěz” a nikdo o tom nesmí pochybovat…
Úplně stejné je to s bypassy všeho druhu. Na tom spirituálním je to vidět nejvic, ale platí to i pro jakýkoliv jiný bypass. Je to prostě jen rychlá zkratka ke zvítězení. Jsem “svatý a osvícený”. Případně jsem ten “nepostradatelný” – workoholismus je také druh bypassu… Prostě jsem se tak rozhodl, že různé nepříjmené problémy takto “přeskočím” a už si své “vítězství” nenechám vzít.
Jak narcisté, tak spirituálně bypassující lidé si kolem sebe vytváří umělý svět, ve kterém oni jsou ti vítězové a hledají si sobě podobné stejně zaměřené “rychlé vítěze”, aby si to navzájem potvrzovali. Je to vskutku úžasný pocit být v takové narcisticky či “spirituálně bypassově” zaměřené skupině. Pokud s nimi hrajete stejnou hru, tak jste taky ten nejlepší, nejduchovnější – prostě vítěz…
Horší je, pokud z nějakého důvodu tuhle hru s nimi nehrajete. Pak jste samozřejmě ten “zlý a temný”, “nemožný”, “nudný”, “lůzr”, “plný démonických energií” a tak dále… Všechno to, čeho se v sobě bojí a co v sobě bypassují si promítnou do vás – a zase jsou to oni, kdo jsou nejlepší, nejsvětlejší, nejchytřejší – prostě vítězové, jak se patří…
Jak narcisté, tak lidé žijící ve stavu spirituálního bypassu se cíleně izolují od nepříjemné reality a hlavně o těch ostatních, kteří by jim mohli jakkoliv odzrcadlovat skutečný stav jejich nitra. A to nitro je bohužel plné traumat a bolesti…
Ale na vině tohoto jejich chování i strádání je naše celoplanetární “Náboženství Vítězení”. Narcismus či duchovní bypass jsou jen jeho důsledky. A i ti, co se povyšují nad narcisty a nebo nad lidi žijící spirituální bypass a “odhalují je”, jsou na tom úplně stejně. Všude jen samý “Vítězný marasmus”, který produkuje jen samá traumata, bolesti a strachy. “Vítězení” nám zjevně všem ubližuje a v podstatě už nám to vůbec nefunguje, ale hrajeme to ze setrvačnosti stále dál. Dělají to tak přece všichni a kdybychom polevili, to bychom mohli být za ty “Lůzry”…
