Ve své nezapomenutelné knize “Brány vnímání” popsal Aldous Huxley velkolepým způsobem prožitky z tripu s meskalinem. Mimo jiné mluví i o neuvěřitelné kráse květin, které mohl díky rozšířenému vědomí hluboce prožít – “viděl jsem to, co viděl Adam v den, kdy byl stvořen – každý okamžik byl zázrakem existence…”

Podobně prý hovořil o úžasných prožitcích květin i Albert Hofmann. Stanislav Grof opakovaně vzpomínal na to, že Hofmann celý život mikrodávkoval LSD a obzvláště rád prý v tomto stavu obdivoval nádheru květin ve své zahradě. Prý říkal – „pokud si někdo myslí, že tuhle krásu vytvořily atomy úplně náhodou, tak neví o čem mluví”…

Prožitek květin v rozšířeném vědomí je opravdu výjimečný, ale každý si na to musí přijít po svém. Hovořilo o tom i několik lidí během on-line sdílení. I když to člověk zažije opakovaně, pokaždé je vjem trochu jiný a hlavně – dá se i v tomto prožitku jít stále hlouběji, do jemnějších energií.

Vzpomínám si, že když jsem se kdysi dávno teprve učil dívat se na květiny v doznívajícím rozšířeném vědomí po tripu, tak jsem k tomu zpočátku přistupoval trochu moc „esteticky-rozumově”. Až teprve časem, při dalších „vnorech do květin”, jsem si začal více všímat jakéhosi „jemnohmotného fluida”, které je obklopuje. Taky jsem postupně zjistil, že snáze se naladím, pokud je květin více a ještě lépe, pokud jsou různých druhů. Protože pak můžu více ocenit jejich rozdíly jak hmotné, tak energetické.

Například jsem si postupně všiml, že každá květina, jakoby „ztělesňovala” trochu jinou emoci a trochu jiný pohled na svět. Zrovna nedávno jsem v doznívajícím rozšířeném vědomí naprosto fascinovaně hleděl na bílé, žluté a oranžové tulipány. Jejich éterická křehkost a jednoduchost mě naprosto „dostala”… Vyzařovala z nich taková „základní radost z existence”, radost z nového života… Rychle pomíjející krása jejich jednoduchých květů přetrvá jen pár dnů, ale zároveň jsem měl pocit, že skrze ně na mě hledí celé generace těchto květin, které kdy kvetly a pokvetou a propojuji se skrze ně se všemi lidmi, kteří je kdy obdivovali.

Oproti tomu růže jako kdyby znaly „všechna tajemství srdce a vesmíru”. Jednou jsem měl v tripu zvláštní prožitek „gravitačních sil Slunce”. Vypadaly jako okvětní lístky obrovského květu růže, v jejímž středu bylo Slunce a na jejich koncích byly jako kapky rosy jednotlivé planety. A jednotlivé vrstvy tohoto květu rotovaly různě rychle a vytvářely tak neuvěřitelně krásnou harmonii sil. A kolem každé planety byl podobný malý květ, na jehož okvětních lístcích se zase „vozily” měsíce a další malá tělesa.

Také jsem jednou prožil růži jako podobenství lidského nitra – okvětní lístky na okrajích se rozevírají do okolí a jsou dobře vidět, ale čím blíže k centru květu, tím jsou více uzavřené a je obtížné rozlišit, kolik jich tam vlastně je. A mnohé květy své nejhlubší nitro nikdy neukáží. Takže když se v tripu zahledím do květů růží, mám pocit, že v jejich kráse prožívám celé vesmíry – ty vnější i ty vnitřní…

Teprve díky těmto prožitkům v rozšířeném vědomí jsem se tedy doopravdy naučil „prociťovat” energie různých květin. A až mě zaskočilo o jak hluboký estetický a spirituální prožitek se může jednat. Ukázalo mi to také, jak je důležité obklopovat se takovými energiemi… Už se vůbec nedivím, že hippies chtěli uskutečnit „květinovou revoluci”…