Archetypová astrologie – rozdíly mezi jednotlivými ročníky ve škole

V nové knize Stanislava Grofa „The Way of the Psychonaut” je možno najít hodně povídání o Jungovské archetypové astrologii. Fascinující je hlavně kapitola, kterou napsal Richard Tarnas a kde popisuje svou společnou práci se Stanem Grofem v Esalenu a později v Kalifornském institutu pro integrální studia, při níž zkoumali souvztažnosti archetypální a transitové astrologie s obsahem psychedelických tripů a seancí holotropního dýchání různých lidí. V Česku se tomuto tématu věnuje hlavně Petr Lisý a vydal před nějakou dobou skvělou knihu „Archetypová astrologie” (http://www.archetypova-astrologie.cz/) a nedávno začal vydávat i revue „Archea”. Archetypová astrologie je fascinující obor a určitě má před sebou velikou budoucnost, hlavně v oblasti holotropních stavů vědomí. A Stan Grof, Richard Tarnas a jeho dcera Becca jsou právě těmi lidmi, kteří tento obor mohutně rozvíjí…

Před nějakou dobou jsme si u nás doma četli knihu Richarda Tarnase „Cosmos and Psyche” a poslouchali jsme videa s Richardem a Beccou na YouTube a hlavně naši dceru Veroniku to nesmírně nadchlo. Snaží se totiž již několik let psát různé literární příběhy a postavy do nich vytváří právě s pomocí astrologie a archetypů, protože chce, aby hrdinové jejích příběhů byli co nejvíce „komplexní”, aby to nebyly nějaké jednoduché ploché „figurky”. A tak, když si měla na své berlínské Freieschule v 11. třídě zvolit téma pro ročníkovou práci, přišla s ideou „jak může astropsychologie pomoci učitelům lépe pochopit žáky”. Její Freieschule učí podle myšlenek Rudolfa Steinera, ale nedrží se úplně klasického formátu waldorfských škol. Je to velice „volnomyšlenkářská” škola a tak její téma vzbudilo docela velký zájem.

Veronika si už dříve všímala toho, že mezi jednotlivými třídami jsou poměrně značné rozdíly v celkovém charakteru třídy a byla toho názoru, že je to zřejmě hlavně dáno podobným postavením velkých planet v horoskopech dětí ve třídě. Ještě musím podotknout, že její škola je malá, takže má v každém ročníku jen jednu třídu, proto rozdíly byly dobře viditelné. A také si všímala toho, že někteří učitelé lépe pasují k určité třídě, kdežto komunikace s jinou třídou jim více „drhne”. Proto se rozhodla zahrnout do své práce i astrologické profily učitelů a podívat se na jejich „synergii” s různými třídami. A tak posbírala data narození od těch, kteří je chtěli poskytnout a pak vypracovávala množství horoskopů a opravdu našla velice zajímavé korelace hlavně v postavení Jupiteru a Saturnu, protože tyto planety se pohybují „tak akorát rychle”. Synergii učitelů a dětí se také zdály ovlivňovat i vzdálenější „generační” planety – hlavně Uran.

Určující pro celkový charakter každé jednotlivé třídy se v tom ohledu ukázal být hlavně Jupiter, který se zdrží v jednom znamení zhruba rok. Saturn je pomalejší, v jednom znamení je zhruba dva roky. Samozřejmě plus-mínus, skuteční odborníci na astrologii snad prominou toto zjednodušení. Oproti tomu ostatní tělesa – Slunce, Měsíc, Merkur, Venuše a Mars jsou příliš „rychlá” a tak jsou „zodpovědná” hlavně za rozdíly uvnitř třídy. Proto se jim také obvykle říká „osobní planety”. Naopak Neptun a Pluto jsou již hodně pomalé a tudíž je téměř všechny děti ve druhém stupni školy měly v podobném postavení.

Když už měla Veronika takto připravená data, tak pak ale narazila na problém, jak vlastně přiblížit archetypy jednotlivých planet učitelům i žákům, kteří obvykle mají jen velmi povšechné a nebo vůbec žádné znalosti o astrologii. Archetypy planet se totiž obvykle připodobňují k různým antickým bohům, ale „klasické vzdělání” má už dnes málokdo a tak třeba připodobnění planety Saturn s antickým „Kronosem” v zásadě většině lidí nic neřekne. Dnešním mladým lidem už rozhodně ne. Veronika tedy stála před problémem buď se snažit ve své práci a hlavně během veřejné prezentace v omezeném čase vysvětlit tyto antické postavy a nebo najít nějaká jiná, novodobá připodobnění planetárních archetypů. Rozhodla se pro to druhé, protože jak jsme se doma nakonec všichni shodli, antické podoby archetypů jsou sice tradiční, ale rozhodně ne „jediné možné” a taky určitě ne „jediné správné”. Odborníkům na archetypovou astrologii to možná bude znít až jako „rouhání”, ale nechtěli jsme zajímavý obsah celé práce doslova „utopit” v lekcích z antické mytologie, která je dnes pro mnoho lidí zcela nezajímavá a nevidí v ní žádné souvislosti se svým každodenním životem.

V minulosti jsme se během seancí v holotropním vědomí mohli opakovaně přesvědčit o tom, že archetypy mají různé podoby podle doby a místa a tak jsme cítili, že i toto nové pojetí může dobře fungovat. Veronika především chtěla připodobnit planetární archetypy k postavám z novodobých příběhů. Jedině tak totiž tyto podoby budou pochopitelné co nejvíce lidem. Byli jsme si ale vědomi toho, že jen „nějakým špekulováním” se daleko nedostaneme, proto jsme se rozhodli pro seance s holotropním vědomím. Mám totiž už z minulých let osobní zkušenosti s tím, že jsem v seancích mohl najít mnoho odpovědí i pro ostatní, nejenom pro sebe. Ale „prodýchat si či protripovat si planety”, to jsem pravda ještě nezkoušel. O to zajímavější to ale pro mě bylo. Musím říci, že to bylo opravdu fascinující – je to totiž úplně jiný druh zkušenosti z holotropní seance. A rozhodně bych všem astrologům tuto zkušenost doporučoval. Jedna věc je číst si o vlivu nějaké planety a druhá věc je opravdu prožít v holotropním stavu vědomí „archetyp planety”.

Kromě toho jsme ale ještě potřebovali takto „prožít” jak se projevuje vliv archetypu konkrétní planety v určitém zodiakálním znamení. Šlo nám ale pouze o všeobecný vliv, nezaměřovali jsme se konkrétně na detaily jednotlivých stupňů apod. Čili něco jako jakou obecnou archetypální situaci „vyvolává” archetyp dané planety pokud působí ve spojení s archetypem daného zodiakálního znamení. Moje žena Kateřina spolu s naší dcerou Veronikou již před nějakým časem vytvořily cyklus obrazů a popisů jednotlivých znamení – chtěly se totiž takto dobrat niterného pochopení dynamiky znamení a nechtěly stále používat jen tradiční astrologické symboly znamení, které jsou v dnešní době pro běžné lidi už poněkud „ohrané” a svým způsobem i „vyprázdněné”. Měli jsme tedy na co navazovat a chtěli jsme to dál rozvinout.

A tak jsme se do toho pustili a výsledky byly velice zajímavé. Rád bych je zde alespoň trochu prezentoval, ale prosím berte následující popisy jen jako určitý úhel pohledu, který byl navíc cílený na potřeby oné školní práce. Rozhodně tím nechceme vytvářet dojem nějaké „své jiné” archetypové astrologie. Jen si prostě myslíme, že jistá „aktualizace archetypů” může být leckdy užitečná… A tak jsem holotropil a popisoval a Veronika pak pro svou školní práci vytvořila různá zpodobnění astrologických archetypů. Musím ještě podotknout, že raději dávala přednost ženské formě archetypu, protože jak sama řekla – „neoblečených svalnatců už je v astrologii až až”. Abych tento článek ale příliš nenafukoval, tak uvedu popisy jen pro tři planety, které byly nejdůležitější pro její práci.

Jupiter – seance ukazovala, že zesiluje vše pozitivní, dává příležitost uplatnit sny a plány, podle postavení ve znamení výrazně posiluje hlavní archetypální vlivy daného znamení. Tato planeta by mohla mít i název „Fortuna”. Veronika pro něj vybrala postavu „pohádková dobrá víla”, která splní každé přání. V seanci jsem také prožil, že naše západní civilizace se doslova „zuby nehty” snaží držet „jupiterovských energií”. Honíme se za úspěchem, štěstím, vyhledáváme „dobrou zábavu”, toužíme po „skvělých prožitcích”, tedy všechno to, co v horoskopu ztělesňuje právě Jupiter. Každý člověk v naší civilizaci touží být „miláčkem štěstěny”, potkat svou „dobrou vílu”, případně „zlatou rybku”, která mu splní každé přání. Tedy samé „jupiterovské touhy”…

Pro celkový charakter každé třídy se ukázalo být postavení Jupitera ve znameních tím hlavním určujícím aspektem. Například Verčina 11. třída měla Jupiter převážně v Raku. A tak v tomto znamení posílila a zdůraznila „dobrá víla” všechny výrazné archetypální rysy Raka – tedy hluboká empatie, pečovatelský rodinný vztah k okolí, každou osobu se snaží vnímat komplexně jako celý příběh, je neustále v kontaktu se svými minulými prožitky, tedy minulost je pro něj stále živá. Však také její třída se přesně takto projevovala – celkově introvertní, žáci hlavně vyhledávali prožitky, bezpečí a pohodlí. Nejsilnější inspirací pro ně byly příběhy a proto třeba měli opravdu problém „našprtat” se matematické či fyzikální vzorce, protože jim k nim chyběl příběh. A také potřebovali silnou kontinuitu v aktivitách, nebyli schopni jednoduše „skákat” mezi tématy. Všimli si toho i učitelé a popisovali jejich třídu jako rozvážnou až pomalou, pohodářskou až místy línou, zaměřenou silně na prožitky, nikoliv na „suchopárnou teorii” ale také silně empatickou a ochotnou pomoci ostatním.

Oproti tomu o rok mladší třída, 10. třída, měla Jupiter hlavně ve Lvu a tak projevovali především velký nadhled, schopnost rychle chápat nová témata a s lehkostí je prezentovat ostatním, byli to také povětšinou velmi dobří herci a mnozí z nich excelovali ve školních divadelních představeních. Byla to silně extrovertní třída a pro učitele bylo obecně jednodušší učit v této třídě, protože jak sami říkali – nebylo potřeba jim nic složitě vysvětlovat a chápali to obvykle jednoduše a rychle.

Ještě mladší třída, 9. třída, měla Jupiter převážně v Panně, takže byli většinou pečliví, převážně pilní dříči, snažili se cíleně vytvářet harmonii a vadily jim nedokonalosti a disharmonie. A takto bychom mohli pokračovat s dalšími třídami. Korelace mezi převažujícím postavením Jupiteru ve znameních a celkovým chováním dané třídy byla každopádně velmi silná.

Saturn – jeho charakter jsem v prožitku v seanci nejdříve nechápal, až postupně mi došlo, že to, co prožívám, je „rituál přechodu”. V prožitku jsem vnímal, že tato planeta se snaží dovést člověka k rovnovážnějšímu a hlubšímu pochopení archetypálních situací – jakých, to záleží na znamení, ve kterém se nachází. Postava, kterou pro něj Veronika vybrala do své práce, je přísná ale spravedlivá učitelka Minerva McGonagallová z knih o Harry Potterovi. Nikomu nic „nedaruje”, ale jejím cílem je, aby se žáci naučili potřebná kouzla co nejlépe.

Seance mi také ukazovala, že ačkoliv se naše západní civilizace snaží vyhledávat „jupiterovské energie”, tak ale celkový osud naší moderní kultury je silně „saturnovský”. Prožíváme celoplanetární „rituál přechodu” a moc si s ním nevíme rady. Proto stále tolik tíhneme k „předchozí planetě”, se kterou už máme zkušenosti, tedy k Jupiteru. Ale ten, obrazně řečeno, už máme za sebou a nyní se musíme doopravdy naučit, to co je potřeba.

Seance také ukazovala, že pro potřeby této školní práce máme vliv Saturnu nahlížet takto – rituál přechodu nejprve od mládí „protáhne” člověka různými extrémy daného tématu, v dospělosti se pak dostaví jakási katarze, která může trvat i roky ale později se z ní člověk ponaučí a dosáhne tak jistého „hlubšího zasvěcení” do daného tématu a chápe ho pak na vyšší úrovni a je schopen v něm dosahovat vyšší harmonie. Jaké je to téma, to záleží na zodiakálním znamení, v němž se Saturn-Minerva v horoskopu daného člověka nachází. Vzhledem k věku byli samozřejmě všichni žáci ve fázi procházení extrémy těchto témat.

Saturn se zdrží v jednom znamení zhruba 2 roky, takže stejný vliv této planety se projevoval obvykle u dvou po sobě jdoucích tříd. Takže 11. a 10. třída měly obě Saturn většinou v Blížencích. Takže „saturnovský rituál přechodu” se u těchto tříd týkal hlavně blíženeckých témat a to především hledání rovnováhy v komunikaci s okolím a rovnováhy mezi soustředěním se na jedno téma a mezi touhou rozvíjet mnoho témat najednou. Tedy extrovertní témata. Což u 11. třídy kolidovalo s introvertním vlivem Jupiteru v Raku a způsobovalo různá „pnutí”, kdežto u 10. třídy to bylo naopak posíleno extrovertním vlivem Jupiteru ve Lvu, takže to u této třídy dále zesílilo její celkově extrovertní chování a tak se různé konflikty projevovaly navenek o to silněji.

Oproti tomu 9. třída měla Saturn hlavně v Raku, takže se nacházeli ve fázi prožívání extrémů račích témat jako je empatie, pochopení svých vnitřních pocitů, vytváření harmonického prostředí pro ostatní apod. Ale protože měli Jupiter v Panně, tak ten zde působil pozitivně na pochopení těchto témat.

Uran – tento archetyp ztělesňuje hrdina, který zlepší svět pro ostatní, ale během tohoto procesu trpí a musí přinášet oběti. Klasický archetyp je „Prométheus”, ale Veronika našla jinou, podle mě skvělou podobu tohoto archetypu – Frodo Pytlík z Pána prstenů. Seance zaměřená na Uran byla velice pozoruhodná, vnímal jsem, že projevy tohoto archetypu se hodně liší podle znamení, ve kterém se planeta zrovna nachází. Jinak řečeno, „oběť” či „utrpení” tohoto archetypu má v každém znamení trochu jinou podobu.

Například mi seance ukázala, že klasickou „prométheovskou” podobu, má tento archetyp pouze ve svém domovském znamení – ve Vodnáři. Zde se může naplno projevit síla tohoto archetypu a zde také má jeho oběť nejvíce „veřejnou podobu” – zde je prostě „vidět”. Oproti tomu například v Kozorohu, je Uranova oběť hodně skrytá a člověk zde musí pracovat na zlepšení světa velice trpělivě celý život a obvykle není jeho úsilí druhými rozpoznáno ale své ovoce přinese. Ještě jinak se tento archetyp projevuje třeba ve Váhách – zde musí konat takřka každodenní „malé oběti”, jimiž vyvažuje silně nerovnovážně působící vlivy okolí. Okolí ho nechápe, protože to si libuje ve své nerovnováze a on to musí každý den trpělivě snášet a každý den „něco malého protrpět či zdolat”, aby takto neustále pracoval na zlepšení světa okolo sebe, na dosažení větší rovnováhy.

Seance se také zdála ukazovat, že vliv Uranu je výrazný hlavně v dospělosti, takže kromě vzájemné synergie Jupiteru a Saturnu u učitelů a jednotlivých tříd, bylo také významné jakou archetypální situaci u konkrétních učitelů navozuje Uran a jak je tato v harmonii či disharmonii s charakterem konkrétní třídy.

Tož tolik k tomuto povídání, jak už jsem uvedl na začátku, berte to všechno prosím jen jako určitý úhel pohledu na archetypovou astrologii, navíc zaměřený na téma dané školní práce. Osobně doufám, že snad v budoucnu budou školy a styl školní výuky mnohem méně dogmatické ve smyslu „to se musí” případně „my jsme taky museli” a budou opravdu zaměřené výuku toho, co lidé doopravdy potřebují vědět pro své životy…