Je navíc možné, že holotropní dýchání je člověku vlastně naprosto přirozené a provádíme ho téměř každou noc, když se dostaneme do tak zvané R.E.M. fáze spánku, v níž se nám zdají sny. Pokud jste už někdy sledovali někoho, komu se zrovna zdají sny, pak jste si jistě všimli, že mimo jiné i v některých chvílích poměrně dosti intenzivně dýchá. Jako by právě prováděl nějakou intenzivní fyzickou činnost.
R.E.M. fáze spánku (z anglického „rapid eyes movement“ – tedy fáze „rychlých pohybů očí“) je velice paradoxní forma spánkového vědomí. Je to něco jako spánek-nespánek, protože sice spíme, ale mozková aktivita je podobná jako v bdělém stavu. Také v této fázi dochází k dočasnému „ochrnutí“ těla. Téměř celé tělo je paralyzováno – je jako by odpojeno od mysli, takže i když ve spánku prožíváme nějakou fyzickou aktivitu, nedojde (obvykle) k žádným reálným fyzickým pohybům.
Dalším podstatným rysem je, že v této fázi spánku se snižuje náš „pocit ega“, protože se snižuje aktivita tzv. „klidové sítě“, zodpovědné za náš pocit ega – a oslabí se její propojení s ostatními částmi mozku. Díky této dočasné paralýze těla a oslabení našeho ega pak prožívané sny obvykle nemůžeme nijak ovlivnit svou vůlí a prožíváme je velmi intenzivně do nitra. Také se ukázalo, že R.E.M. spánek pomáhá fixovat naučené vědomosti, protože posiluje nově vytvořená mozková propojení a nebo dokonce může vytvářet úplně nová propojení.
Takže když si to zrekapitulujeme – během snové R.E.M. fáze spánku dost často velice intenzivně dýcháme, naše ego je oslabené, mozek je silně aktivní – to je totéž, co se v nás odehrává při holotropním dýchání. Ale holotropní dýchání můžeme vědomě ovládat a kdykoliv ho ukončit, kdežto probudit se z nepříjemného snu obvykle není tak snadné a dost často je to pro nás tak trochu šok. A pokud se nám nebo třeba dítěti zdají náročné sny, pak cítíme potřebu být obejmuti nebo obejmeme dítě – což je podobné práci s tělem „bodyworkem“ při holotropním dýchání.
Další podobnost spočívá v potřebě integrace prožitku – náročné sny musíme často promyslet a najít z nich nějaké závěry. Úplně stejné je to s holotropním dýcháním. Napadá mě, že možná kdybychom si tak jednou týdně dali intenzivní hlubokou meditaci a nebo seanci holotropního dýchání a vyřešili náročný materiál s jejich pomocí, nemuseli bychom pak možná prožívat náročné sny.
Podle mě je toto všechno důkazem, že holotropní dýchání je naprosto přirozený fyziologický proces, bez něhož bychom naopak strádali a naše tělo a vědomí to ví a proto tuto aktivitu provádí občas během R.E.M. fáze spánku…
