O téhle velice hořké bylině, která může člověku napomoci prožít lucidní snění, jste určitě už četli či slyšeli. Pochází prý původně ze střední Ameriky a její tajemně znějící jméno prý v místním mexickém jazyce Nahuatl znamená prostě „hořká tráva“. A je to opravdu trefné jméno, protože tahle bylina je „skrz-naskrz“ přímo odporně hořká. To je také důvod, proč jsem se s touto bylinou potýkal déle než rok než jsem se s ní doopravdy skamarádil.

Ačkoliv mě hned od začátku naprosto uchvacovaly její účinky, tak mě ale zcela odrazovala její příšerná chuť. Existují různé hořké chutě, ale zrovna tahle je pro mě přímo nesnesitelně nechutná a nepomáhá mi ani hromada cukru. Naopak mi pak bylo ještě víc zle z „otravy cukrem“. Proto jsem se i vůbec zdráhal někomu tuhle rostlinu doporučovat – výluh ve vařící vodě mi přišel doslova jako „otruňk“. Vapování bylo trochu lepší, i když i při vapování mi vznikala odporná hořká chuť v puse.

Ale před nějakým časem jsem zkoušel experimenty s různými jinými bylinami a při té příležitosti jsem se dozvěděl, že hořké byliny je nejlepší nechat dlouho macerovat ve studené vodě. Brzy nato jsem ve skříňce s bylinkami znovu objevil Zacatechichi a řekl jsem si – a což to znovu zkusit? Nejdříve jsem zkusil Zacatechichi žvýkat, ale to jsem si dal. Už nikdy více – listy jsou velice drsné, s nepříjemnými tuhými chloupky a naprosto mě omráčila úplně odporná hořká chuť. Ještě dlouho jsem pak odplivoval, abych se jí zbavil.

Ale protože jsem to nechtěl vzdát, rozhodl jsem se ještě vyzkoušet macerát ve studené vodě – 20 gramů Zacatechichi asi v půl litru vody, maceroval jsem to skoro 20 hodin za pokojové teploty a druhý den večer jsem to pečlivě přecedil přes papírový čajový filtr. Chuť macerátu byla dosti přijatelná – stále hořká, ale už ne tak příšerně hořká. S trochou agáve sirupu to chutnalo dosti „mexicky“ a nakonec i relativně příjemně.

Malé doplnění – po těch 20 hodinách macerování za pokojové teploty už to vypadalo na nějakou začínající fermentaci – což může být výhoda, ale taky nemusí – takže pro delší macerování by asi bylo lepší dát to do ledničky. Když o tom teď tak přemýšlím, tak mě napadá, že to důkladné přefiltrování přes hustý papírový čajový filtr může také být velmi důležité – protože ta nejhorší hořkost je zřejmě ukrytá v rostlinné hmotě. Při všech minulých pokusech jsem totiž vždy měl ve výluhu stále trochu rostlinné hmoty – a jak jsem se přesvědčil při žvýkání, právě v ní je zřejmě ukryt „kalich hořkosti“.

Macerát Zacatechichi jsem večer před spaním rychle „vyzunkl“ (abych to přeci jen nemusel mít v puse dlouho) a téměř okamžitě jsem začal pociťovat nástup „hypnotických“ účinků. Musím varovat, že 20 gramů je hodně silná dávka, pokud byste tuto bylinu chtěli sami zkoušet, tak – kromě toho, že si samozřejmě nejdřív sami najdete co nejvíc informací – tak ale rozhodně začněte s hodně malými dávkami – jako třeba jedna čajová lžička apod. Protože každý člověk je jinak citlivý, účinek žádné byliny se nedá dopředu odhadnout. Mimochodem – pro příznivce šamanských technik – krátká „myšlenková rozmluva“ s bylinou před jejím použitím taky asi není na škodu.

Jak jsem už řekl, 20 gramů je hodně silná dávka, takže jsem se po několika minutách dostal kamsi na pomezí spánku a bdění a tak jsem zamířil nejkratší cestou do postele. Usnul jsem téměř okamžitě, ale nebylo to upadnutí do bezvědomí – bylo to něco jako plynulé přejití do „světa snů“, přičemž jsem byl stále trochu při vědomí.

Celou noc jsem pak měl neustále různé sny, dokonce jsem měl místy dojem, že se mi zdá několik snů najednou, jakoby v různých rovinách a měl jsem dojem, že stačím vnímat všechny tyto roviny současně. Ale na druhou stranu po probuzení jsem si tyto mnohovrstevnaté sny vůbec nedokázal nějak dát do logického příběhu, protože se mi v běžném denním vědomí tak nějak spojily všechny roviny do sebe. Takže je nedokážu převyprávět, ale mám dojem, že během snění vykonaly v mém vědomí to, co bylo potřeba.

Párkrát jsem během spaní měl také něco jako křižovatku, kdy se mě sen ptal, co chci dál zažívat, ale já jsem pokaždé zaujal postoj, že se chci nechat překvapit. Nechtěl jsem do snů nijak zasahovat svou vůlí, chtěl jsem je spíš využít jako „snový psychedelický trip“ a musím říct, že jsem rozhodně nebyl zklamán.

Měl jsem velice mnoho velmi inspirativních prožitků a ještě i po několika dnech jsem tyto prožitky stále dozpracovával. Moje žena Kateřina si také dala maličký doušek a také měla noc plnou snů. A druhý den jsem macerované Zacatechichi (podotýkám, že pouhé 3 gramy!!) nabídl naší skoro 19 leté dceři, kterou právě zmítala „krize identity“ a další den po probuzení byla nadšená, že jí konečně sny ukázaly něco, co jí pomůže v jejím hledání sebe sama.

Takže kdybyste chtěli také zkoušet „lucidovat“, či zažít něco jako „snový psychedelický trip“, tak Zacatechichi by mohla být zajímavou volbou. Ale jak říkám, nikdy se nedá nic zaručit a každý entheogen vyžaduje určitou formu „přijetí a odevzdání“. A pokud by vás, tak jako mě, zcela deklasovala příšerná hořká chuť výluhu v horké vodě, zkuste mnohahodinové macerování ve studené vodě a nezapomeňte to dobře přefiltrovat kvalitním papírovým čajovým filtrem. Přeji vám poučné sny…