Benny Shanon je emeritním profesorem psychologie na Hebrew University of Jerusalem v Izraeli. Sám o sobě říká, že je „kognitivní psycholog a filozof psychologie se zaměřením na fenomenologii lidského vědomí“. V roce 2008 publikoval ve vědeckém časopise „Time and Mind“ spekulativní hypotézu o používání entheogenů ve starozákonní izraelské společnosti.
Jeho vývody jsou založené na lingvistické analýze starozákonních textů a porovnání prožitků popisovaných ve starých textech s jeho vlastními prožitky po požití obřadního nápoje jihoamerických indiánů ayahuasca. Celý text Shanonovy práce je možno najít na internetu. Technicky vzato je tato práce jakýmsi „vedlejším produktem“ výzkumů, které autor dělal ohledně ayahuascy a které shrnul ve své knize „The Antipodes of the Mind“. Autor v této souvislosti zmiňuje, že on sám požil ayahuascu asi 160 krát, takže očividně s ní má opravdu bohaté zkušenosti. A jak sám dodává – právě jeho osobní zkušenosti s tímto nápojem ho přivedly k novému pohledu na staré židovské texty. Navíc upozorňuje, že ayahuasca je v Jižní Americe hojně používaná k náboženským účelům – a to především v církvi „Santo Daime“.
Jeho vývody jsou založené na botanických faktech – na blízkém Východě rostou rostliny, jejichž kombinací může vzniknout směs s účinky velmi podobnými ayahuasce. Jsou to Syrská routa (Peganum Harmala) a několik druhů stromů Akácií. Syrská routa obsahuje monoaminoxidasa inhibitory – beta-karbolinové alkaloidy harmin a harmalin – podobně jako liána Banisteriopsis Caapi. A akácie obsahují, mimo jiných látek, také DMT (dimethyltryptamin) podobně jako Chacruna.
Co se týká Syrské routy – moderní psychonauté pro své tripy používají téměř výhradně semena, protože jedině ta jsou běžně k sehnání. Ale zmíněné alkaloidy obsahuje celá rostlina. Navíc tato rostlina roste na slaných pouštních půdách, takže se dá očekávat, že v oblasti, kde se Mojžíš a jeho lidé pohybovali, byla tato rostlina velmi hojná. A pokusy s vaporizováním semen routy ukazují, že tyto alkaloidy je možno i inhalovat.
Shanon také zmiňuje, že moderní latinský název rostliny je odvozen od arabského slova „harmal“, které prý znamená „posvátný“ a nebo také „tabu“. Jak sám píše – byl velmi zvědavý na tuto rostlinu a podle instrukcí slavného izraelského farmakologa doktora Mina Parana našel rozsáhlé porosty syrské routy přímo před Kumránskými jeskyněmi. Tedy v oblasti, kde kdysi žila sekta Esejských a kde byly také nalezeny nejstarší biblické rukopisy, dnes nazývané „kumránské svitky“ nebo „svitky od Mrtvého moře“. Jak sám dodává – „nemám pro to žádný důkaz, ale domnívám se, že Esejští tyto rostliny museli znát a používat“.
Shanon také uvádí, že bohužel nevíme, jestli bible obsahuje nebo neobsahuje zmínky o syrské routě, protože mnoho jmen rostlin zmiňovaných ve starých textech se prostě nepodařilo spárovat s existujícími rostlinami. Je ale jisté, že routa je v mladších židovských textech hojně referovaná jako léčivá rostlina. Co se týká akácií – ty jsou prý v originálním hebrejském textu výslovně jmenovány a jejich chemie je vskutku pozoruhodná. Různé druhy akácií totiž obsahují nejenom DMT, ale také 5-Meo-DMT, fenethylaminy či amfetaminy. Látky jsou většinou obsažené v listech či kůře. Ve středomořské tradici sice zatím není jejich užívání coby entheogenu doloženo, ale každopádně víme, že ve starém Egyptě byly tyto stromy považovány za posvátné. A v Jižní Americe se hojně používá mletá kůra kořenů příbuzného stromu – Mimosa hostilis, známějšího pod názvem „Jurema“. Tato kůra obsahuje DMT a může se použít jako jedna z variant nápoje ayahuasca.
Shanon uvádí, že na Sinajském poloostrově a v Negevské poušti rostou tyto druhy akácií obsahujících DMT – Acacia albida, Acacia lactea a Acacia tortilis. V Egyptě se vyskytují další 2 druhy obsahující rovněž DMT – Acacia seyal a Acacia nilotica. Talmud prý uvádí, že míza akácií se používala jako léčivo a hebrejské jméno označující akácie je prý odvozeno od slova znamenající „nesmysl, bláznovství“ – což vypadá jako přímý odkaz na změny vědomí (například muchomůrka červená je prý v některých oblastech lidově nazývaná „houba bláznů“).
Shanon se pak v textu práce podrobně zaměřuje na rozbor různých Mojžíšových zážitků při setkání s „anděli“ či „Bohem“ a rozebírá hlavně změny vidění, změněný prožitek plynutí času apod. a porovnává je s prožitky s ayahuascou. Kromě Mojžíšových prožitků ale zmiňuje i další příběhy ze starého zákona, které obsahují podobné indicie.
Ale Shanon nezůstal jen u studia textů. Na soukromém retreatu v Brazílii prý on a několik dalších účastníků, kteří také jako on už měli bohaté zkušenosti s tradiční ayahuascou, vyzkoušeli směs Peganum harmala s Juremou. A jak píše, všichni se shodli na tom, že prožitek sice není stejný jako s ayahuacou, ale definitivně patří do „stejné sféry“.
Ačkoliv je hypotéza Benny Shanona podobně „kacířská“ jako kniha „The sacred mushrooms and the cross“ od Johna Allegra, tak ale v židovským náboženských obcích ani zdaleka nevyvolala tolik odmítání jako Allegrovy úvahy u křesťanů. Jednak je to asi dáno tím, že jednotlivé židovské obce jsou mnohem nezávislejší co se názorů a postojů týká, ale hlavně – od roku 1970, kdy Allegro vydal svou knihu, se už mnoho změnilo a Shanon už dnes vůbec není ve svých názorech osamocený. Naopak, Shanon na začátku své práce uvádí impozantní seznam dalších autorů a jejich prací, kteří se zabývali otázku „prominentního vlivu psychedelických látek na utváření starých kultur a jejich náboženství“.
Samozřejmě, že i v případě Shanonovy práce se ozvala nevole od těch, kteří se cítí být „strážci“ jediných správných výkladů „Písma“ – tací existují v každém náboženství. Ale jak se vyjádřil napříkad Pete Tobias – rabín v Liberal Synagogue v Elstree (městečko ve Velké Británii na severním okraji Londýna), vůbec není potřeba se pohoršovat nad možností, že Mojžís byl „high“ či „stoned“, když „slyšel hlas boží z hořícího keře“. Důležité je, jaký závěr z téhle zkušenosti udělal. To zdůrazňuje i Benny Shanon ve svém pozdějším vyjádření k celé otázce – psychoaktivní rostliny jsou pouze nástroje. Prožitek, zkušenost a závěry, které z nich učiníme, závisí na nás samotných.
